Studujete strojní inženýrství na Technické univerzitě v Liberci, což není úplně typický obor pro dívky. Co vás vedlo ke studiu technického oboru?
Nejen že mě technika velmi zajímá, ale také mě studium technického oboru lákalo zajímavou tvůrčí prací a možností rychlého kariérního růstu. Navíc studium na strojní fakultě patří podle mého názoru k těm náročnějším, tudíž strojních inženýrů není mnoho a je po nich větší poptávka.

Co vás po nástupu na praxi či během ní nejvíce překvapilo?
Největší překvapení skýtalo asi vidět linku v plném provozu. Je to úplně něco jiného, než si to jen představovat. Díky své pozici na praxi se často dostanu na jiná pracoviště, což mi dává možnost poznat celý chod firmy.

Jak vás napadlo se přihlásit na odbornou praxi do ŠKODA AUTO? Jak jste tu dlouho? Co je náplní vaší práce?
Je to firma, která má jméno, a to nejen v ČR, ale i ve světě. Na odborné praxi jsem na oddělení Interních oprav už rok. Náplní mé práce je konstruktérská činnost, konkrétně příprava technické dokumentace v softwaru Creo Parametric.

V čem jste se za dobu praxe ve ŠKODA AUTO zlepšila? Jací jsou vaši kolegové?
Zjistila jsem, že ne všechno, co se člověk naučí ve škole, funguje stejně i v praxi. Naučila jsem se na věci dívat více z praktického hlediska a pracovat v týmu. Na kolegy si nemohu stěžovat. Ze začátku mi hodně pomohli a je s nimi i legrace.

Víte už, co byste chtěla dělat po ukončení studia?
Lákalo by mě podílet se na vývoji nových automobilů nebo jejich částí. Mým snem je tedy technický vývoj.

Čím jste chtěla být jako malá?
Veterinářkou. Jako malá jsem chovala spoustu domácích mazlíčků.

Jaké zvíře vás napadne, když se řekne ŠKODA AUTO?
Německý ovčák. Má to hned několik spojitostí! Tak jako se snaží být ŠKODA "Simply Clever", tak i německý ovčák patří mezi velmi chytrá zvířata. V ČR je hodně rozšířený, je spolehlivý, hezký, lidé ho mají rádi a stará se o naši bezpečnost.

Jak Vás napadlo se přihlásit do Doktorandského programu ŠKODA AUTO? Jak jste tu dlouho?
Ještě před koncem magisterského studia mi byla nabídnuta možnost doktorského studia v Ústavu strojírenské technologie na ČVUT v Praze. Zprvu jsem o dalším stupni vzdělání ani nepřemýšlel, ale součástí nabídky byla také spolupráce se ŠKODA AUTO v rámci nově otevřeného Doktorandského programu. Jelikož spolupráce s takovou společností v oboru strojírenství hodně znamená a práce pro ŠKODA AUTO byl jedním z mých osobních cílů, bylo rozhodnutí rychlé a jednoduché. Po třech letech v Doktorandském programu rozhodnutí určitě nelituji.

V čem Vás posunul Doktorandský program dále?
Doktorské studium, spolu s Doktorandským programem ve ŠKODA AUTO, mě znatelně posunulo. Věřím, že pokud bych po ukončení magisterského studia šel do normální praxe, můj osobní rozvoj by byl mnohem pomalejší. V rámci programu jsem byl např. vystaven okamžikům, kdy jsem se musel na různých akcích účastnit jako aktivní prezentující nebo přednášející, a to málokdy v českém jazyce. Jednalo se například o každoroční setkání koncernových doktorandů na akci PRO.MOTION ve Wolfsburgu nebo prezentace projektu a téma dizertační práce ve Volkswagenu v Hannoveru a v Osnabrücku. Ještě během studia jsem měl z prezentování vždy trému, dnes se mohu postavit před skupinu lidí a s klidem prezentovat i v cizím jazyce. Časově byl program velmi flexibilní, mohl jsem si upravit docházku podle vlastní potřeby. Většinou jsem trávil 3 dny v týdnu na univerzitě v Praze a 2 dny v Mladé Boleslavi. Měl jsem zároveň veliké štěstí, jelikož práce na oddělení i téma mé dizertační práce byly úzce spjaty.

Od července jste do ŠKODA AUTO nastoupil na plný pracovní úvazek. Pokračujete na oddělení, kde jste působil v rámci Doktorandského programu? Byla to pro Vás jasná volba?
Práce pro jiné oddělení nepřipadala v úvahu hned z několika důvodů. Tím hlavním bylo, že již během předchozí doktorandské praxe jsem se postupně zaučoval a získával zkušenosti. Nástup na plný úvazek tak nebyl vůbec stresující, jelikož nešlo o tak velikou změnu. Prakticky od prvního dne jsem se mohl plně zapojit do pracovního procesu. Druhým důvodem bylo vyhovující přátelské prostředí v dobrém kolektivu, kde si všichni pomáhají. Konkrétně oba nadřízení, Pavel Umáčený i Petr Chaloupecký mi jsou vždy nápomocni při řešení jakýchkoliv problémů, ať už studijních, nebo pracovních.

Čím jste chtěl být jako malý?
Jako malý kluk a tenkrát ještě mladý hokejista, začínající již od šesti let, jsem to měl s vysněným povoláním jednoduché. Mým snem bylo živit se hokejem a hrát po boku známého útočníka Saku Koivu v Montreal Canadiens.

Jaké zvíře Vás napadne jako první, když se řekne ŠKODA AUTO?
Zajíc! Kdo nevstoupil do závodu v Mladé Boleslavi, neuvěří, že po celém závodě pobíhají stovky malých či velkých zajíců. Závod se jim stal vlastním domovem a ani jim nevadí rušná logistika. Když jdu pak z práce přes závod a přes cestu mi sem tam skáče zajíc, tak mi to vždy zvedne náladu.

Dagmar, jak dlouho ve ŠKODA AUTO pracujete?
Jsem tu dva roky. Nastoupila jsem sem hned po škole.

Pracujete od začátku na stejné pozici?
Nastupovala jsem na "mokrý". Tam se zalešťují auta a pak míří na dokončení, kde jsem nyní.

Co si pod tím "dokončením" máme představit?
Lepíme tady na auta dekor. To znamená přední i zadní znaky, boční lišty, nápisy a prahové lišty. Přitom nemusíme používat žádné lepidlo, to už je na těchto dílech naneseno. My jenom sloupneme ochranný papírek nebo folii a připevníme je na správné místo.

Proč jste se vlastně rozhodla pracovat zrovna ve ŠKODA AUTO?
Popravdě řečeno hlavně kvůli platu. Bydlím kousek od Kvasin a takový plat a všechny další výhody a bonusy nikdo jiný v širokém okolí nenabízí.

Máte možnost využívat spoustu zaměstnaneckých benefitů. Které z nich máte nejraději?
Samozřejmě využívám dotované stravování, to je obrovská výhoda. Jinak jsem zatím moc benefitů nepoužila, ale kolegyně je využívají hodně. Já jsem kmenovou zaměstnankyní teprve od srpna, předtím jsem zde pracovala přes agenturu, takže benefity jsou pro mě nové a postupně se o nich dozvídám od ženských a z informačního kiosku.

Baví vás to tady? Nebo si před odchodem do práce říkáte "fuj, už zase"?
"Fuj, už zase" jsem si ještě nikdy neřekla (smích). Ze začátku mi dělalo problém to střídání směn. Ještě se mi ale nestalo, že bych sem nechtěla kvůli práci jako takové. Lepení dekoru je opravdu snadná činnost i pro ženy a poměr náročnosti práce a odměny je úplně k nezaplacení.