ŠKODA GARDE před 40 lety zamířila do Bratislavy

Před čtyřiceti lety, 30. dubna 1982, se z Kvasin do Bratislavy přestěhovala výroba modelu ŠKODA GARDE. Dnes je toto kupé ceněnou klasikou, o jejíž atraktivitě vypovídají stále rostoucí ceny. Seznamte se s jeho historií.

27. 4. 2022 Historické vozy

Sportovní „kupátka“, tedy automobily s uzavřenou dvoudveřovou karoserií evokující rychlé svezení, mají v sortimentu značky ŠKODA dlouhou tradici. Někdo nedá dodnes dopustit na ladnost modelu ŠKODA POPULAR Monte Carlo, další patří do početného fanklubu legendy 70. let minulého století, ikonického „Erka“ neboli vozu ŠKODA 110 R. Právě jeho nástupcem se v roce 1981 stala ŠKODA GARDE.

ŠKODA GARDE (1981)

Debut si GARDE odbylo na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně 13. září 1981. Sériová výroba se pak v závodě v Kvasinách rozeběhla počátkem října 1981. Hranaté přední světlomety a další moderní prvky slibovaly významný krok vpřed, přestože základní tvar a koncepce vozu s motorem u poháněných zadních kol se proti „Erku“ nezměnily. GARDE přesto přinášelo řadu novinek. Jízdním vlastnostem prospělo přesné hřebenové řízení a vhodnější geometrie zadních kol. Ta byla místo kyvadlových polonáprav nově zavěšena na vlečených trojúhelníkových ramenech s šikmou osou kývání.

Předchůdce: ŠKODA 110 R

Předchůdcem modelu ŠKODA GARDE bylo kompaktní kupé ŠKODA 110 R, které mělo premiéru v září 1970. Na kolech s radiálními pneumatikami 165 SR 14 uhánělo „Erko“ 145 km/h, z klidu na 100 km/h zrychlilo za 19 sekund a efektivně je zpomalily dvouokruhové brzdy, vpředu kotoučové v licenci anglické firmy Dunlop, vzadu bubnové. Průměrné spotřebě 8,5 l na 100 km odpovídala 32litrová nádrž v přídi, kde se nacházelo také místo pro 250 l zavazadel. Působivému interiéru dominovala u prvních vozů palubní deska s povrchem imitujícím dřevo, záhy však byla nahrazena matově černým provedením. ŠKODA 110 R slavila úspěchy i na náročných zahraničních trzích, v roce 1973 zamířilo za hranice tehdejšího Československa již 93 % z šesti tisíc vyrobených „Erek“. K exotickým destinacím patřil Nový Zéland, Kuvajt či Nikaragua. V Kvasinách vzniklo do 30. prosince 1980 celkem 57 085 vozů ŠKODA 110 R.

GARDE nebo 120 R Coupé

V Československu se pro nový vůz ujalo obchodní označení GARDE, ale protože v cizině kolidovalo s chráněným označením jiných výrobců, lákalo nové kupé za hranicemi zákazníky coby 120 R Coupé. Do některých zemí se pak také exportovalo pod jménem RAPID, což je ale staronové typové označení v tehdejším Československu spojované až s nástupcem modelu GARDE.

ŠKODA GARDE

GARDE zrychlilo z klidu na 100 km/h za 18 sekund, ručička rychloměru se zastavila na 150 km/h, podle jiných údajů až 153 km/h. Při takové rychlosti zákazníci ocenili posilovač brzd a samonavíjecí bezpečnostní pásy Moravan Super Rol, za příplatek montované na výškově nastavitelná přední sedadla s integrovanou opěrkou hlavy.

Kupé dlouhé 4 175 mm, široké 1 610 mm a vysoké 1 380 mm mělo pohotovostní hmotnost pouhých 915 kg. Ve firemním časopise Ventil výrobce 4. září 1981 avizoval následující „barevný sortiment“ dvoudveřové karoserie: bílá, béžová champagne, šípková červeň a zeleň olivová, k tomu za příplatek stříbrnou, bronzovou či červenou metalízu. Úroveň pasivní bezpečnosti zvyšovaly nepřehlédnutelné plastové nárazníky PREPREG, v podstatě rohož z krátkých skleněných vláken nasycená pryskyřicí a lisovaná za tepla.

Firemní časopis Ventil patřil 4. září 1981 celý novému modelu a jeho specifikaci.

Inovativní a úsporné GARDE

ŠKODA GARDE nebylo jen na pohled elegantní kupé, vůz přinesl také několik novinek. Pokud ne pro svět, tak pro tehdejší československý trh určitě. Pozornost budily například pneumatiky 165 SR 13 s dezénem OR 29 a hlavně tužší konstrukcí díky nahrazení textilního nárazníkového pásu ocelovými drátky. Výsledkem byla delší životnost pláště, nižší valivý odpor, a tedy i nižší spotřeba paliva. Ve srovnání s „Erkem“ se podařilo snížit průměr podle metodiky EHK o 0,7 l na 100 km: při ustálené rychlosti 90 km/h se udávalo 6,5 l, ve 120 km/h již 9,2 l a v městském provozu 8,9 litru. Čtyřválec objemu 1 174 cm³ a výkonu 42,7 kW (58 koní) běžel na benzín o 96 oktanech.

Slovenská éra

Na přelomu 70. a 80. let mělo vývojové oddělení Bratislavských automobilových závodů, založených 1. července 1971, skoro čtyři sta zaměstnanců. Kromě spolupráce s tuzemskými značkami plánovali na Slovensku i licenční výrobu zahraničních sportovních vozů. Intenzivním testováním tady prošlo třeba osm exemplářů Alfy Romeo Giulia. V březnu 1980 podepsali podnikoví ředitelé BAZ a mladoboleslavské automobilky smlouvu, podle které se ve slovenské metropoli mělo vyrábět ročně 80 000 sedanů a 17 000 kupé značky ŠKODA.

Výraznou modernizací proti předchůdcům byly u modelu GARDE hranatá zadní světla.

V pátek 30. dubna 1982 se v Děvínské Nové Vsi na severozápadním okraji Bratislavy rozeběhla výroba automobilů ŠKODA, byť na dobové fotografii z propagandistických důvodů figurovalo datum 1. května, kdy se slavil Svátek práce. Vyrábět se začalo především kupé GARDE, s nímž se pro Bratislavu počítalo už od vývojové fáze, kdy se plánovalo, že model se bude vyrábět v Kvasinách a Bratislavě zároveň.

Nicméně původní záměr se zdržel a Bratislava se svého GARDE dočkala až po několika měsících. Přes obrovské státní investice však brány podniku opouštěl průměrně jeden a půl vozu GARDE denně, konkrétně za prvních dvacet měsíců pouze tisíc kupé. Během tří let vzniklo v BAZ kolem tří a půl tisíce vozů GARDE. Tedy dramaticky méně než původně plánovaných 17 tisíc ročně – a to vůbec nedošlo na uvažovaných 80 tisíc sedanů!

ŠKODA GARDE

V Bratislavě kromě hotových vozů GARDE vznikaly také nápravy a další komponenty pro automobily ŠKODA i vozy dalších domácích značek. Také se tu vyvíjely některé prototypy, ale do sériové výroby se neprosadil ani jeden. Přitom třeba kupé Locusta stálo právě na bázi modelu GARDE, ovšem s rozvorem prodlouženým o 70 mm. Neuspěla ani řada dalších projektů osobních i lehkých užitkových automobilů z BAZ na bázi škodovek s motorem vzadu.

Dodejme, že GARDE ustoupilo kupé ŠKODA RAPID, debutujícímu v září 1984. Shodovaly se i počátkem své kariéry, tedy zahájením produkce v Kvasinách a pozdějším – byť tentokrát pouze částečným – přeložením výroby do Bratislavy.