Tyto stránky využívají cookies od společnosti Google za účelem zkvalitňování svých služeb, k personifikaci reklamy a analýze provozu. Informace o jejich používání se společností Google sdílíme. Setrváním na této stránce vyjadřujete souhlas s takovým jejich užitím. Souhlasím
Všechny tiskové zprávy
Zobrazit aktuality Skrýt aktuality

Bylo to jako jet tunelem, jehož konec není v dohledu a u něhož nevíte, co na vás čeká na druhé straně,“ vzpomíná Bohuslav Čtvrtečka na rozhodující okamžiky v 90. letech minulého století. Na dobu, kdy Evropa prožívala prudký politický zlom a kdy v Česku zamířila rychle k zemi železná opona. Ve stejném tempu následoval přechod k tržnímu hospodářství a také on zatřásl společností. Ke změnám samozřejmě došlo i u zaměstnavatele Bohuslava Čtvrtečky, společnosti ŠKODA. Tento kontrolor kvality a „Škodovák“ celým srdcem pracoval v roce 1991 pro značku s okřídleným šípem již více než třicet let. Teď však bylo vše jinak. To bylo jasné všem zaměstnancům – a změna systému samozřejmě také vyvolávala strach.

Potom se však důvěra v budoucnost vrátila: v dubnu 1991 zpečetily společnosti Volkswagen a ŠKODA své partnerství. Fúze byla začátkem jedné z nejnapínavějších odvážných tajů v moderní historii automobilového průmyslu a sahala daleko za smlouvu, kterou podepsali tehdejší český ministr průmyslu Jan Vrba a legendární šéf koncernu Volkswagen Dr. Carl Hahn. Protože sloučení obou podniků se zdaleka netýkalo pouze kapitálu, ale týkalo se také lidí v Československu, později v České republice, a v Německu.

Úspěch se dostavil zanedlouho: společnost ŠKODA se podílela na zkušenostech a synergických účincích wolfsburského koncernu a každoročně oznamovala nové a nové úspěchy. Poptávka po automobilu střední třídy – modelu Octavia překonala na konci 90. let všechna očekávání.

Milníky v historii společnosti

ŠKODA OD ZALOŽENÍ DO DNEŠKA

1894: Václav Laurin a Václav Klement, dva nadšení „bicyklisté“, založili v Mladé Boleslavi svoji továrnu na jízdní kola Laurin & Klement.

1905: Po prvních prototypech na přelomu století začala v roce 1905 výroba automobilů.

1925: Sloučení s plzeňskou společností ŠKODA.

1939-1945/48: Během německé okupace v letech 1939 až 1945 byla společnost ŠKODA  plně součástí struktury německé Říše.

1948-1989/90: V prvních volbách po druhé světové válce převzali vládu komunisté. Noví držitelé moci určovali se svou ideologií také hospodářství. Ještě v témže roce byl podnik v Mladé Boleslavi znárodněn jako AZNP ŠKODA (národní podnik).

1991: Po politické změně v roce 1989 začala ŠKODA v Mladé Boleslavi za nových hospodářských podmínek hledat silného zahraničního partnera, aby podnik dlouhodobě zajistila a aby její výrobky byly opět konkurenceschopné na zahraničních trzích. V prosinci 1990 se česká vláda rozhodla pro spolupráci s německou skupinou Volkswagen. Spojený tým ŠKODA-Volkswagen zahájil obchodní činnost dne 16. dubna 1991 pod názvem Škoda automobilová a. s. a byl přijat do skupiny Volkswagen jako čtvrtá značka skupiny vedle značek VW, Audi a SEAT.

Dnes se na 14 místech na dvou světadílech vyrábí ročně více než 1 milion vozů ŠKODA, které se prodávají na více než 100 trzích.

Bernhard Maier, předseda představenstva společnosti ŠKODA AUTO

Z technologického vývoje na základě německo-české spolupráce mají užitek zákazníci i zaměstnanci. A z tradiční české značky se touto spoluprací stal výrobce automobilů, který slaví úspěchy na zahraničních trzích. V roce 2016 zaměstnává ŠKODA AUTO více než 25 000 zaměstnanců a v roce 2015 dodala do celého světa více než jeden milion nových vozů. Číselné údaje a data ukazují samozřejmě pouze omezeně, jak se spojili dva velcí výrobci automobilů. Důležitý je osobní pohled – příběhy samotných účastníků mohou nejlépe ukázat, jak se z vize stala úspěšná skutečnost.

„Když se společnost Volkswagen stala naším partnerem, otevřel se nám svět,“ shrnuje Bohuslav Čtvrtečka vývoj v uplynulých letech do jedné věty. Potom se na chvilku zamyslí a usměje se. Není však jediný, kdo má při ohlédnutí do minulosti z uplynulého čtvrtstoletí dobrý pocit. Vzpomínky Bohuslava Čtvrtečky a pěti dalších pamětníků z České republiky a z Německa:

Bohuslav Čtvrtečka (72)
Kontrolor kvality, potom průvodce v muzeu Ve společnosti ŠKODA v Kvasinách (56 let U FIRMY)

Z Kvasin, Česká republika

U společnosti ŠKODA jsem začal pracovat v roce 1959, to mi bylo 16 let. V Kvasinách, vesnici, která má dnes okolo 1500 obyvatel, tehdy působil náš „zvláštní závod“. Zde se vyráběly speciální modely, například Š 110 R, lidově zvaný „erko“, nebo stará Octavia Combi. Dá se říci, že Mladá Boleslav zodpovídala za standardní výrobu a my za „třešničky na dortu“. Tam povinné cviky, tady volná jízda. Vezměme například takovou Felicii, neboli starý kabriolet, pravděpodobně jediné auto svého druhu z tehdejšího východního bloku. Ta se také vyráběla v Kvasinách, a to od roku 1959, což byl můj první rok v provozu.

Felicia byla skutečná kráska, bez přehánění, a je to dodnes oblíbený sběratelský kousek pro všechny, kdo mají rádi stará auta. Na Západě měla ve své době naprosto vynikající ohlas. Dobře si vzpomínám na naše obchodníky v západním Německu, třeba pana Paktnera, který kabriolety dovážel a prodával v Německu. Když měla být v roce 1963 výroba ukončena, obrátil se na vedení společnosti a tak dlouho je zpracovával, až je přesvědčil, že je na Západě dostatečná poptávka na to, aby se výroba vyplatila. Potom následoval ještě jeden úspěšný rok, takže poslední kabriolet sjel z výrobního pásu na začátku roku 1965. Byly to speciální výrobky, s ušlechtilými materiály, se dřevem a kůží, nejlepší vývozní jakost.

I moje první auto pocházelo z našeho závodu v Kvasinách, byla to Octavia, rok výroby 1963. Koupil jsem ho v roce 1971 jako ojeté a jezdil jsem s ním mnoho let, bylo to vynikající auto. Potom následovala celá řada jiných automobilů, vždycky jenom značky ŠKODA, například Favorit, nové Felicie a tak dále. Shodou okolností mám teď opět starou Octavii Combi, rok výroby 1965, jenom o dva roky mladší než moje první. Koupil jsem ji minulý rok a teď ji krok za krokem restauruji, je to můj dlouhodobý projekt – teď, když už jsem v důchodu.

V současné době jezdím Octavií Combi, 1.9 Diesel, je to můj absolutní miláček. Najezdila už více než 300 000 kilometrů. Dokonce i výfuk má ještě původní. Za několik týdnů bude „holčička“ plnoletá, ani si to neumím představit. Ale musím říct, že se o svého drahouška dobře starám. Dokonce si s ní i povídám! A ona se mi za to odměňuje nezdolnou věrností. Dříve jsem si nechával auto zpravidla zhruba deset let a pak jsem ho zase prodal. Teď po 18 letech nevidím absolutně žádný důvod, proč bych si měl pořídit nové auto. Pokud můžeme někde hovořit o solidní jakosti, tak je to tady.

Když se Volkswagen stal naším partnerem, otevřel se pro nás svět. Špičková technika, odbytové trhy, moderní ve všech ohledech.

Bohuslav Čtvrtečka, kontrolor jakosti a průvodce v muzeu v závodě ŠKODA Kvasiny (zaměstnanec V LETECh 1959 až 2015)

Jsem na to také nemálo hrdý. Přece jen jsem ve Škodovce strávil takřka celý svůj život. Když jsem v závodě Kvasiny začínal, bylo mi 16 let a když jsem ve dvaašedesáti odcházel po 46 letech do důchodu, zdaleka jsem ještě nekončil. Místo kontrole kvality ve výrobě jsem se začal věnovat práci pro muzeum. Bylo zřejmé, že po tolika letech znám podnik tak dobře, že bych mohl provádět návštěvy jako „místní“. Místo abych šel do klasického důchodu, stal jsem se tedy průvodcem a vysvětloval jsem návštěvníkům naši historii, jejíž součástí jsem byl do jisté míry také já sám. Dělal jsem to celých deset let, do roku 2015, takže jsem nakonec dosáhl celkem takřka 56 služebních let. Z tohoto pohledu jsem strávil ve Škodovce celý svůj život – a mnoho jsem tam viděl a mnoho jsem tam také zažil.

Největší změny přišly přibližně v polovině té doby, sportovně řečeno v poločase: nejprve změna systému v zemi, potom fúze s Volkswagenem. Při zpětném pohledu to byl nejlepší krok, jaký bylo možné udělat. Samozřejmě není možné v takových rozhodujících situacích nikdy odhadnout, co přinese budoucnost. Je to, jako bychom jeli tunelem, jehož konec není v dohledu a u něhož nevíme, co nás bude očekávat na druhém konci.

Když se Volkswagen stal naším partnerem, otevřel se pro nás svět. Špičková technika, odbytové trhy, moderní ve všech ohledech. Také rostoucí automatizace, která je sice s ohledem na zaměstnanost dvousečná zbraň, proběhla pro nás pozitivně. Vzpomínám si, jak u nás v Kvasinách pracovalo sedm robotů. Dnes jsou jich stovky, a přitom kvůli nim nebyla zrušena žádná pracovní místa. Naopak, ve společnosti ŠKODA AUTO pracuje dnes více lidí než tehdy, poptávka to dovoluje. Také díky Volkswagenu má dnes tato značka světový věhlas. A já jsem rád, že Kvasiny jsou znovu – nebo stále ještě – centrem inovací, špičkovým pracovištěm ve východočeském kraji.

Jaroslav Horák (63)
Technik ve společnosti ŠKODA, v podniku od roku 1977

Z Mladé Boleslavi, Česká republika

Stará ŚKODA Favorit Jaroslava Horáka na dvorku jeho chalupy. Nahoře: Jaroslav Horák na svém pracovišti v mladoboleslavském zkušebním centru, fotografíe z května 2016.
Stará ŚKODA Favorit Jaroslava Horáka na dvorku jeho chalupy. Nahoře: Jaroslav Horák na svém pracovišti v mladoboleslavském zkušebním centru, fotografíe z května 2016.

Ve společnosti ŠKODA jsem začal pracovat 10. března 1977, na to si vzpomínám přesně. Tehdy měla najíždět výroba stodvacítek a výrobce hledal nové zaměstnance ve velkém stylu. Sice jsem bydlel v Nymburce, v Mladé Boleslavi jsem však měl babičku a chtěl jsem to místo bezpodmínečně mít. Když se to povedlo a já jsem úspěšně prošel výběrovým řízením, byl jsem přešťastný. Pro mne, jako mladého kluka, to tehdy byl splněný sen. Podle toho jsem se hned pustil do práce, svědomitě a ze všech svých sil – a také s velkou radostí.

Zpočátku jsem pracoval v montáži a protože jsem byl dobrý pracovník, zaměřil na mě můj nadřízený pozornost. Když potom odcházel po několika letech do oddělení kontroly kvality, vzal si mne s sebou do týmu. To byla ideální příprava na moje pozdější úkoly ve zkušebním centru, kde se podrobně kontrolovaly všechny nové modely, než byly schváleny do sériové výroby. Moje oblast odbornosti byla odolnost proti vodě. Tímto způsobem jsem poznal od Favoritu přes modely ŠKODA Felicia, Octavia, Fabia, Superb prostě všechna naše auta tak nějak od kolébky.

Vstup Volkswagenu jsem už tehdy vítal. Byl to sňatek z rozumu a současně manželství z lásky.

Jaroslav Horák, Technik ve společnosti ŠKODA

Který z nich na mě udělal největší dojem? Zcela určitě Superb. A také Fabia, především nová, to je naprosto podařené auto. Řadu ambiciózních, moderních vozů však zahájil na konci 80. let minulého století model ŠKODA Favorit. Myslím si, že tento model byl naší vstupenkou do reality tržního hospodářství, kam jsme brzy nato vstoupili; klíč ke dveřím, kterými potom přišel Volkswagen. Tímto vozidlem společnost ŠKODA dokázala, že umí vyrábět vozidla, která obstojí v mezinárodním srovnání. Kdo ví, jestli by se jinak o nás zajímal nějaký solidní investor.

Vstup Volkswagenu jsem už tehdy vítal. Byl to sňatek z rozumu a současně manželství z lásky. Je mi třiašedesát a nemusím se snažit nikomu zalíbit nebo se k někomu vtírat do přízně, říkám však s plným přesvědčením, že se nám nemohlo stát nic lepšího než tato fúze. Přitom v roce 1991 nebylo málo kritiků této transakce a také pletichářů na nejvyšší politické úrovni, o tom všem si můžeme číst. Dnes ukazuje úspěch značky, že jít touto cestou bylo správné, jak z technického, tak i z ekonomického hlediska.

V roce 1991 byla mezi staršími kolegy řada takových, kteří chovali vůči Německu pocit křivdy a tak neměli dobrý pocit z toho, že se partnerem stal právě Volkswagen. Němce si spojovali s uniformami SS, okupací a Protektorátem. Ale pro nás mladší to bylo jiné, my jsme byli plní obdivu pro to, co Německo dokázalo po válce, v dovezených časopisech a novinách jsme sledovali pokrok na Západě a v každém ohledu jsme si byli vědomi, jak dalece jsme všem těmto vymoženostem my v socialismu vzdáleni, bez ohledu na to, co nám namlouvala státem řízená média.

Jaroslav Horák na pracovišti ve zkušebním centru v Mladé Boleslavi, po svém nástupu v roce 1993.
Jaroslav Horák na pracovišti ve zkušebním centru v Mladé Boleslavi, po svém nástupu v roce 1993.

Thomas Peckruhn (53)
MAJITEL AUTOHAUS LIEBE

Ze Sangerhausenu v Sasku-Anhaltsku, Německo

„Vyrůstal jsem s benzínem v krvi: autodílna mých prarodičů stála na našem stavebním pozemku v Sangerhausenu, malé vesnici ležící 100 kilometrů západně od Lipska v Sasku-Anhaltsku. Mému dědečkovi bylo vždycky jasné, že budu jednou pracovat v tomto provozu. Často říkával: ‚Ten kluk udělá jednou z naší firmy něco pořádného.‘ Možnost, abych jeho předpovědi splnil, jsem dostal brzy po politické změně.

Na zastupování společnosti ŠKODA jsem samozřejmě tehdy v 70. letech minulého století jako kluk vůbec nemyslel. V NDR byly české modely obtížně k dostání a byly považovány za pomalé a poruchové. Ale už v létě 1989 jsem musel svůj názor změnit, když v Krkonoších nějaký člověk s vozem ŠKODA Favorit vytáhl moji Ladu na kopec. Tehdy jsme se tomu s mojí ženou Manuelou divili, ale nikdy jsme nemysleli na to, že bychom někdy sami mohli značku ŠKODA prodávat.

Pro mne osobně byla jedním z vrcholů poptávka po nové Octavii V ROCE 1996 – doslova nás převálcovala. Vůbec se nám nedařilo dodávat tak rychle, jak přicházely objednávky.

Thomas Peckruhn, majitel Autohaus Liebe

O dva roky později však bylo všechno jinak: po politické změně bylo třeba přebudovat naši firmu a hodně jsme hovořili o tom, co budeme dělat dál. Nakonec jsem řekl, že přijmeme riziko a zůstaneme samostatní a zaměříme se na značku ŠKODA. Prohlédl jsem si závod ve Vrchlabí a byl jsem překvapen, jaký pokrok udělala společnost ŠKODA s modelem Favorit. Kromě toho jsme mohli počítat se spoluprací s koncernem Volkswagen, která se brzy projevila na technice a designu. To rozhodnutí bylo jako uhodnout všech šest čísel ve sportce: během let se nám dařilo podnik rozšiřovat a v roce 2016 zahájila provoz naše osmá provozovna, centrum ojetých vozidel. V roce 2015 se nám podařilo prodat 1639 nových vozů, tedy více než kdykoli dříve. Pro srovnání: v roce 1992, v prvním roce, kdy jsme zastupovali značku ŠKODA, jsme učinili šťastnými 170 zákazníků – teď jich je téměř desetkrát tolik.

Při pohledu zpět musím říci: všechny přísliby značky ŠKODA se staly skutečností.

Tehdy bylo potřeba, aby obchodníci nějak přečkali první roky, a už v polovině 90. let měl přijít model, na kterém bude vidět spolupráce s koncernem Volkswagen. A tak to také bylo: první přišla Fabia a potom Octavia.

Chtěli jsme využít svoji příležitost a růst spolu se značkou. Jakmile jsem viděl, že Autohaus (prodejna automobilů) běží, jel jsem do společnosti ŠKODA a informoval jsem se o možnostech rozšiřování. Chtěl jsem ukázat, jak úspěšný může být rodinný podnik z provincie. Zaměřili jsme se pak na trhy s větším potenciálem a otevřeli Autohaus v Erfurtu.

Autohaus Liebe je dnes stále ještě rodinný podnik a tomu přikládáme vysokou hodnotu. Vedle mojí ženy, dvou mých synů, mojí maminky a mých čtyř sourozenců pracují v podniku ještě další členové rodiny. Můj nejmladší syn je největší fanoušek techniky, brzy bude maturovat a po studiu nastoupí také do firmy. Jsem velmi hrdý, když vidím, jak se moje nadšení pro značku ŠKODA a pro naše prodejny aut přenáší na naše děti. Mladí se svými vědomostmi přinášejí zcela nové podněty a popohánějí kupředu digitalizaci. A já dětem vštěpuji, jak důležitý je vztah k zákazníkovi.

Mnoho lidí, kteří si od nás koupili auto v našich začátcích, se k nám vrací ještě dnes. Proč lidé nakupují u nás? Je v tom tradice: můj dědeček a můj otec mysleli vždycky nejprve na servis. Tehdy se jednalo většinou o opravy, obstarávání náhradních dílů. Plánované hospodářství v Německé demokratické republice naučilo všechny, že si musejí nějak pomoci, byly to těžké časy, ale my jsme se vždycky snažili pracovat spolehlivě. Potom přišla změna politiky a s ní i mnoho dalších změn. Zůstala však soudržnost. Zákazníci nám věří. A my věříme značce ŠKODA.

Shrnuto několika málo slovy: na konci 80. let jsme byli malá firma v nových spolkových zemích a vsadili jsme na rozvoj značky ŠKODA prostřednictvím spolupráce s koncernem Volkswagen. A udělali jsme dobře. Jedním z mých osobních vrcholných okamžiků byla poptávka po novém modelu Octavie v roce 1996 – ta nás doslova a do písmene převálcovala. Vůbec se nám nedařilo dodávat tak rychle, jak přicházely objednávky. Jestli se to bude ještě někdy opakovat? Po tolika letech mám pro to už možná cit a myslím si, že nové sportovně-užitkové vozidlo, které se má brzy objevit v prodeji, se postará o pěkný rozruch.“

Jan Klokočka (55)
Zakladatel a vlastník společnosti Autosalon Klokočka CENTRUM a.s. 

Z Prahy, Česká republika

Rally Šumava 1988, Jan Klokočka a Miloš Heřman s vozem ŠKODA 130 L. (Fotografie: soukromý archiv)
Rally Šumava 1988, Jan Klokočka a Miloš Heřman s vozem ŠKODA 130 L. (Fotografie: soukromý archiv)

„První nezapomenutelný okamžik s nějakou škodovkou? V roce 1979 jsem dostal od rodičů k osmnáctým narozeninám auto ŠKODA 100. Tím se začala rozvíjet moje láska k automobilům a já jsem se začal věnovat rallyovému sportu. V roce 1981 jsem absolvoval svou první rally, tehdy ve voze ŠKODA 110 L. O pár let později, v souvislosti s politickým uvolňováním v komunistickém Československu, bylo možné provozovat určité formy soukromého podnikání, a tak jsem otevřel v přízemí našeho domu v Praze malou dílnu, ve které bylo místo pouze na jediný vůz. To se psal rok 1988.

Na základě mých závodnických a podnikatelských aktivit jsem byl osloven společností ŠKODA AUTO s nabídkou vzájemné spolupráce. Na jaře roku 1991 jsme se stali jako jedni z prvních v zemi oficiálním prodejním partnerem. ŠKODA tak logicky byla první značka v našem portfoliu, když jsme v roce 1992 v pražské městské části Barrandov, nedaleko světoznámých filmových studií, otevírali první autosalon. V roce 1996 jsme vybudovali v pražských Řepích druhý autosalon, který v minulém roce prošel rozsáhlou renovací a stal se tisícím rebrandovaným autosalonem ŠKODA na celém světě. Autosalon Klokočka dnes patří mezi největší prodejní a servisní partnery společnosti ŠKODA AUTO v České republice. Jako zakladatel jsem nadále jediným vlastníkem, vizionářem a stojím plně a zcela za tímto podnikem. Nese moje jméno, což objasňuje moji sounáležitost a odpovědnost vůči našim zákazníkům a obchodním partnerům.

Rok 1991 zůstává v mých vzpomínkách rozhodujícím bodem obratu. Tehdy byla zpečetěna spolupráce společnosti ŠKODA a koncernu Volkswagen a také moje spolupráce se značkou ŠKODA. Jsem rád, že dnes mohu konstatovat, že obě partnerství byla a jsou velmi úspěšná.

Dnešní situaci lze však samozřejmě jen těžko porovnávat se situací, jaká byla před 25 lety: výrobky, odbyt, reklama, péče o zákazníky, obecná hospodářská situace – všechno je jiné. Dříve jsme nabízeli jeden jediný model, dnes nabízíme celé modelové řady v různých provedeních a s několika typy motorů. Dříve probíhala komunikace centrálně, jednotně, dnes je v centru pozornosti individuální komunikace, volba správné strategie pro správnou cílovou skupinu. Naším trhem už také není jenom Praha, ale celá Evropská unie. To všechno je samozřejmě spojeno s vysokými požadavky na kvalitu a vyžaduje nepřetržité budování a vzdělávání našeho týmu.

Společnost ŠKODA celkově udělala po fúzi s koncernem Volkswagen obrovský pokrok, z hlediska technologií a obecně. Už mnohokrát jsem měl možnost navštívit všechny tři závody v České republice a mohl jsem sledovat vývoj od výroby modelu Favorit až do dneška, je to skutečně pozoruhodné. ŠKODA AUTO dnes už není pouze regionálním výrobcem, ale celosvětově uznávanou značkou. Při pohledu zpátky do minulosti se zatím jeví fúze s koncernem Volkswagen i zachování vývoje v České republice jako správné rozhodnutí a správný krok. Také současnou modelovou ofenzívu a jedinečnou designérskou práci pana Kabaně považuji za důležitou a správnou.

Společnost ŠKODA celkově udělala po fúzi s koncernem Volkswagen obrovský pokrok, z hlediska technologií a obecně.

Jan Klokočka, Autosalon Klokočka a.s.

Bez ohledu na to jsem měl na tuto značku vždy pozitivní názor. Už před rokem 1989 mě pokaždé naplnilo pocitem hrdosti, když jsem někde v cizině uviděl na silnici vůz s okřídleným šípem na kapotě. A potom na prestižní rally na ostrově Man, když jsme s vozem ŠKODA Favorit MTX skončili jako třetí a nad stupni vítězů vlála česká vlajka! To jsou nezapomenutelné okamžiky, stejně jako byla ve své době ŠKODA 100, kterou jsem dostal k osmnáctým narozeninám, nebo četná ocenění za obchodní výsledky a kvalitu práce pro Autosalon Klokočka.

Kde budeme za 25 let? Hodně bude záležet na novinkách, které přinese další vývoj v oblastech informačních technologií a mobilní komunikace, pod heslem ‚život online‘. V každém případě si chceme udržet dosavadní tempo růstu a vysoký standard poskytovaných služeb. Zákazník u nás bude vždycky stát na prvním místě. Jsem si jistý, že Autosalon Klokočka bude nadále patřit mezi největší smluvní partnery společnosti ŠKODA AUTO a že se k nám naši zákazníci budou stále rádi vracet. Bez ohledu na to spočívá další vývoj také v rukou mých dvou synů, kteří jednou firmu převezmou.“

Jürgen a Christel Grünlerovi (74)
jezdí ve škodovce už 20 let.

Z Obhausenu v Sasku-Anhaltsku, Německo

Rychle ještě jeden snímek před odjezdem: Jürgen a Christel Grünlerovi s jednou ze svých škodovek. (Fotografie: soukromý archiv)
Rychle ještě jeden snímek před odjezdem: Jürgen a Christel Grünlerovi s jednou ze svých škodovek. (Fotografie: soukromý archiv)

„Jaké auto se k nám hodí? Mělo by být spolehlivé, sportovní a nemělo by být příliš pomalé, to říkají alespoň naše dcery. A je to pravda. I když už jsme v důchodu, potřebujeme pořádné vozidlo, protože bydlíme na venkově v Obhausenu, malé obci se zhruba 2 300 obyvatel v Sasku-Anhaltsku. Veřejná hromadná doprava je příliš vázaná na určité časy.

Dříve jsme moje žena a já pracovali jako učitelé na různých školách a vždycky jsme jezdili do práce autem. Stálé ježdění někam nám nečiní žádné potíže, protože řídím rád a pořád – vždycky tomu tak bylo a tak to také zůstane.

Naše ŠKODA Fabia Ambiente je rychlá a obratná a to se mi líbí. Barvu vybrala moje žena – pěknou šedomodrou metalízu. Je to už sedmý model škodovky, který jsme si koupili.

I kdybych vyhrál v loterii, jezdili BYCHOM POŘÁD škodovkou.

Jürgen Grünler, řidič automobilu ŠKODA

V dobách Německé demokratické republiky jsme měli trabanta, do kterého se čtyřčlenná rodina se zavazadly tak tak vešla. Bylo to nejlevnější auto, byli jsme šetrní, a tak jsme tehdy na nějaké dovážené auto, jako byla ŠKODA, ani nepomýšleli. Po politické změně jsme prostřednictvím společnosti Autohaus Liebe našli svou první ŠKODA Felicia. Byl to zelený model, se kterým jsme podnikli svou nejdelší jízdu až do Stockholmu. Na žádné z našich cest neměl poruchu, ani prázdné kolo – a s tím počítáme také do budoucnosti. Během doby se nám podařilo pro značku ŠKODA nadchnout také naši starší dceru, takže pak používala jako služební automobil moderní Octavii.

Myslím si, že se auta značky ŠKODA během let silně změnila. U Felicie jsme věděli už tehdy, že se do nejsilnějších benzínových modelů, těch s výkonem 75 koní, dávají motory od Volkswagenu. Pro nás to bylo znamení kvality.

Já i moje žena Christel chceme mít vždycky to nejmodernější i z technického hlediska: najezdíme vždycky okolo 50 000 km, pak dáme staré auto na protiúčet a těšíme se zase z novějšího modelu. Firma Autohaus Liebe v Sangerhausenu nám vždycky dobře poradila, už od začátku. Když tam přijdeme, cítíme se u nich jako v rodině. Každý nás tam zná a během těch let sledujeme generační výměnu v rodině Peckruhnových, kterým firma patří. Chodíme si tak do prodejny automobilů také popovídat a společně vzpomínáme na minulost.

Naše příští auto bude zřejmě zase Fabia. Pro mě je důležité, aby mělo čtvery dveře, protože je tak v našem věku pro nás jednodušší něco odkládat dozadu. Větší auto nepotřebuji, protože většinou stejně jezdíme ve dvou. A když o tom tak přemýšlím, nepotřebujeme ani žádné dražší nebo rychlejší auto. I kdybych vyhrál v loterii, jezdili bychom pořád Škodovkou.“

Fotografie: ŠKODA AUTO a.s., Lubomir Kotek/AFP/Getty Images, soukromý archiv