Můj život s autem na 11 způsobů

Jak vypadalo mládí rallyového šampiona? Co je zajímavého na práci v autoškole? O jaká auta se stará šéf dopravní policie ve Švýcarsku? Připomeňte si příběhy 11 lidí, v jejichž životech hrají auta důležitou roli!

18. 12. 2018 Životní styl Lidé

Brzy po získání řidičského průkazu začala Sabine pracovat v logistice a převážela zboží po celé Evropě. Bavilo ji to, ale chyběl jí kontakt s lidmi, proto v 23 letech přesedla za volant taxíku. To bylo sedadlo, které jí bylo šité na míru. O pouhé tři roky později s kolegy celou firmu koupila a zanedlouho se stala výlučnou majitelkou společnosti Flying Cars.

Na práci ji nejvíce baví to, že může pomáhat lidem a činit je šťastnými. K tomu jí vedle jejího manžela dopomáhá také flotila vozů ŠKODA, na které přesedlala především pro jejich spolehlivost a odolnost.

Hned od začátku studia na lékařské fakultě měl Robin Šín jasno, že urgentní medicína je pro něj jasnou volbou číslo jedna. Zkušenosti začal sbírat ještě při studiích jako stážista a jeho začátky byly prodchnuty adrenalinem. Ten však postupně klesal a nyní usedá do služebního vozu ŠKODA KODIAQ jako ryzí profesionál. Jako záchranář ví, že ze všeho nejdůležitější je bezpečnost, jak při zásahu v terénu, tak při soukromé jízdě v autě.

Nabíjí ho, když vidí, že pomáhá, a největší odměnou je mu to, když za ním lidé přijdou a poděkují mu za to, co pro ně udělal. To je mu tou největší satisfakcí a potvrzením, že jeho práce dává smysl.

CO VÁS NA VAŠÍ PRÁCI NEJVÍCE ŠTVE?
Jsem docela smutný z mladých pacientů pod vlivem alkoholu a nejrůznějších návykových látek. Na nich je totiž dobře vidět vývoj celé společnosti. Já když byl ve středoškolském nebo vysokoškolském věku a v partě jsme se opili, tak jsme se vždycky dokázali postarat jeden o druhého. To dneska bohužel nevidíte. Každý z nich se stará především sám o sebe. Klidně nechají kamaráda, se kterým se předtím x hodin společně bavili, někde ležet a ještě mají legraci z toho, že pro něj přijela sanitka, policie a tak dále. Je to pro ně zážitek, se kterým je dobré pochlubit se na sociálních sítích.

Reinhold Welker je jedním z lidí, jejichž životní příběh se začal psát již v útlém věku. Když v 11 letech dostal k Vánocům model letounu, objevil v sobě velkou vášeň pro mechaniku. Letadla ho provázela také při studiích, jelikož se vyučil mechanikem motorů na letišti ve Frankfurtu. Našel v sobě však ještě něco – velkou lásku k autům. Ta vedla k tomu, že si nejdříve s kamarádem otevřel vlastní automobilovou dílnu, a nedlouho poté začal auta také prodávat a stal se oficiálním dealerem automobilky ŠKODA v Německu.

Za volant poprvé usedla ve svých 18 letech a láska k řízení ji nikdy neopustila. Dnes již však velvyslankyně ČR v Nizozemsku Jana Reinišová neřídí ani tolik auta jako spíš velvyslanectví a Organizaci pro zákaz chemických zbraní, jejíž výkonné radě nyní předsedá. Na řízení automobilu má řidiče, i když si stále ráda sedá na sedadlo spolujezdce a na zadní sedadlo přesedá, až když protokol nedovolí jinak.

Celým životem ji provází vozy ŠKODA, od prvního vozu, kterým byla ŠKODA 1000 MB a na který dodnes nedá dopustit, až po její zatím poslední auto, kterým je služební limuzína ŠKODA SUPERB.

Kateřinu Pivrncovou již od dětství fascinovala auta a dopravní značky. Není proto divu, že se našla v povolání lektorky autoškoly a že si to dodnes ve svém pro potřeby autoškoly speciálně upraveném voze ŠKODA RAPID moc užívá. Razí metodu těžko na cvičišti – lehko na bojišti a nebojí se být na své žáky přísná, když je třeba. Nejdůležitějšími vlastnostmi řidiče jsou podle ní trpělivost, ohleduplnost, tolerance a schopnost soustředit se a předvídat situaci.

Mnohonásobný mistr České republiky, mistr Evropy a mistr světa v rallye Jan Kopecký má závodění v krvi. Už jeho dědeček závodil na motorkách, jeho tatínek závodil na motokárách a jezdil závody do vrchu a Jan Kopecký pokračuje v rodinné tradici. V motokárách závodil dříve, než dostal občanku, a ve velkých autech vítězil ještě předtím, než si udělal řidičák. V roce 2018 se jako pilot továrního týmu ŠKODA Motorsport stal mistrem světa v kategorii WRC2.

VZPOMNĚL BYSTE SI NA NĚJAKOU NEOBVYKLOU HISTORKU, KTEROU JSTE ZAŽIL S AUTEM?
Skoro všechno, co zažívám, je neobvyklé a s autem, takže těžko vybírat. Ale vzpomínám si třeba, jak jsme s kamarády jezdili na diskotéky. Já jsem je tam vždycky odvezl, vysadil, a zatímco oni šli tancovat, já se sebral a jel jsem s autem řádit do lesů. A pak jsem je po pár hodinách zase nabral a jeli jsme domů. Na diskotékách jsem se kupodivu za volantem dost naučil.

Pro šéfkurýra ve společnosti Dáme jídlo Miroslava Kahouna jsou nejúčinnějším pohonem dobré mezilidské vztahy, jak se zákazníky, tak mezi kolegy v týmu. Představují pro něj oporu, o kterou se člověk může opřít a lépe se vyrovnat s nenadálými situacemi či třeba i se stresem z odpolední špičky v téměř ucpaném městě, ve kterém ho nespasí ani velikost jeho věrného pomocníka, vozu ŠKODA CITIGO.

Na práci ho nejvíce baví úsměvy spokojených zákazníků a to, že díky němu mohou lidé ušetřit čas a často také objevit lahodné chutě doposud nepoznaných exotických pokrmů. Bonusem jsou pak projížďky večerní Prahou, které se Mirkovi nikdy neomrzí.

Peter Sudeck je inženýrem do morku kostí. Již jako malý stavěl modely automobilů, letadel i lodí. Svou kariéru zasvětil kvalitě a optimalizaci procesů. Nejdříve pracoval pro Volkswagen ve Wolfsburgu, poté se nechal zlákat nabídkou přesunout se do severoamerické centrály koncernu poblíž Detroitu. Jeho prací bylo zajistit, aby procesy v USA byly z hlediska výsledné kvality stejné jako v Německu. Po návratu do Německa se vydal objevovat automobilový průmysl za železnou oponou, který mu tak učaroval, že se v roce 1991 přesunul z VW k automobilce ŠKODA.

Rotmistr Jean-Philippe Jaquier se pro auta a motorsport nadchnul již v dětství. Brzy po získání řidičského průkazu začal závodit a upravovat a opravovat auta. Přitom se neustále utvrzoval v tom, že chce s automobily spojit také svůj profesní život. Ucházel se proto u policie o pozici automechanika, ale když obratem dostal nabídku stát se členem dálniční policie, neváhal. Po 19 letech v terénu nyní pracuje jako vedoucí dopravního oddělení policie kantonu Vaud.

Stačil okamžik a Alešův život se převrátil naruby. Jel zrovna na motorce, když ho srazil kamion a on skončil v kotrmelcích v poli. Když se probral z umělého spánku, zjistil, že má ochrnuté nohy a značně omezenou hybnost levé ruky. To bylo před 11 lety. Od té doby se mnohé změnilo a z Aleše je opět usměvavý muž, který žije naplno. K tomu mu ve velké míře dopomáhá také jeho vůz ŠKODA SUPERB, který je speciálně předělaný na ruční řízení a upravený tak, aby se Alešovi maximálně přizpůsobil.

Jaroslava Tětka to již od mala táhlo ke všemu, co jezdí nebo s čím by se mohl svézt. Nejdříve si udělal tzv. předvojenskou trojku, což je řidičský průkaz na traktor a osobní a nákladní automobil. Na vojně si k tomu dodělal řidičák na autobus a vlek a po vojně se začal živit řízením nákladních automobilů. Posledních deset let převáží osobní vozy ŠKODA, které z Mladé Boleslavi a Kvasin vozí po celé Evropě. Nejčastěji jezdí do Německa, ale občas se podívá třeba i do Španělska. Takové dlouhé cesty si užívá nejvíce, protože si pořádně zařídí a během povinných přestávek také dobře odpočine.

V jeho profesi je klíčová zručnost a velkou roli hrají také zkušenosti. Za nakládku a vykládku přepravovaných aut totiž zodpovídá sám řidič, takže si nejdříve musí vše pořádně promyslet a naplánovat. Kromě toho platí v různých evropských zemích různé předpisy ohledně maximální výšky a délky nákladního vozidla, takže musí myslet také na to, kterými zeměmi bude projíždět. Je to tedy často dobrodružnější než přeprava jiných nákladů, ale o to zajímavější.