ŠKODA SCALA překvapuje unikátní kamufláží u Lennonovy zdi

Odvaha je hnací silou pokroku, odvaha dovádí lidi ke svobodě, odvaha jednoho je inspirací pro další. Nechte se inspirovat unikátně maskovaným vozem ŠKODA SCALA před Lennonovou zdí v Praze.

29. 11. 2018 Modely Scala

Pražská Lennonova zeď je dodnes místem, kde se může projevit kdokoli, kdo na to má odvahu. V tomto videu se u Lennonovy zdi sešli dva lidé, kteří ve svých životech měli odvahu udělat krok do neznáma. Spolu s nimi účinkuje ve videu i nový vůz ŠKODA SCALA v unikátním maskování.

Právě SCALA představuje pro značku ŠKODA odvážný krok kupředu, hodlá stanovit nové standardy v oblasti technologií, bezpečnosti a designu ve třídě kompaktních vozů.

Pro vaši tvorbu je charakteristické hlavně 3D graffiti. Jak náročné je dělat zblízka věci, které z dálky vypadají dobře?
Je to náročné, hodně záleží na velikosti malby. Nejdůležitější je základní skeč na zeď. Když se skica udělá dobře, zbytek už jsou pro mě v podstatě omalovánky. Nejnáročnější je první fáze, dostat ty linie na zeď. Dělal jsem i věci, nad kterými jsem šílel, byly komplikované, ale bez dřiny nejde dosáhnout úspěchu.

Je pro vás něco odvážného v tom, co děláte dneska?
Rozhodně se setkávám s věcmi, které jsou pokaždé nové a některé mohou být i celkem těžko proveditelné. Ale já se vždycky snažím je udělat. Chci dělat další kroky, něco dokázat, něco překonat, nejlépe sám sebe. To je asi nejblíže odvaze. A samozřejmě živit se tím je odvážné. Teď už jsem samozřejmě trochu dál, ale začátky byly těžké. Rodina říkala, že tímhle se přece nemůžu nikdy živit, ale jde o to jít si za svým.

Kdy jste se vlastně rozhodl, že se budete malováním graffiti živit?
To přišlo postupem času. Já spíš nevěděl, co jiného bych chtěl dělat, ale malování mě bavilo pořád. Říkal jsem si: tím bych se třeba jednou rád živil. Zkoušel jsem i normální práci, ale zjistil jsem, že to pro mě není. Když jsem ve 24 letech dokončil vysokou školu, musel jsem se už rozhodnout, co dál. Šlo to ruku v ruce se zvyšující se kvalitou zpracování – člověk se stále učí, já taky, zlepšuji se, zkouším nové techniky a postupy. Kontinuálně jsem tedy maloval, až jsem se dostal do té fáze, že se tím můžu živit. Nejvíc mě na tom baví, že nikdy nedělám tu samou věc dokola a hlavně nikdy ne na tom samém místě.

Litoval jste někdy tohoto odvážného kroku?
Před pár lety jsem trochu přemýšlel, zda to byl dobrý nápad. Ale spíš to bylo kvůli nějakým osobním záležitostem, neměl jsem s kým sdílet, co dělám. Ale když to beru zpětně, neměnil bych. Všechno, od samých začátků, ze mě udělalo takového člověka, jakým jsem. Rozhodně bych neměnil.

Pamatujete si, kdy jste vyfotil svou první fotografii?
Když mi bylo 9 nebo 10 let, byl jsem na letním táboře, kde jsme měli fotografický kroužek a fotili jsme na černobílý film. Pamatuji si na temnou komoru, kde bylo jen červené světlo, bylo tam úplné ticho, okolo všechny ty chemikálie. Dávali jsme papír do vývojky a začaly se na něm objevovat stříbrné krystaly, pomalu vznikal výsledný obraz – je to ta nejmagičtější věc, kterou jsem kdy viděl. Nemohl jsem tomu jako dítě uvěřit. Myslím, že se pořád snažíme zachytit ten magický moment, i když už dnes můžeme jen stisknout tlačítko a fotografie je hned hotová.

Začínal jste tedy s klasickým focením na film, ale dnes je jednoznačným vítězem digitální fotografie. Je lepší klasická, nebo digitální cesta?
Nemyslím si, že je jedna z nich lepší. Každý způsob pořízení fotek je relevantní a každý z nich má své kladné stránky i rizika. Osobně se přikláním více k digitální fotografii, ale pro své „projekty dělané z vášně“ používám často film, protože mám rád ten klasický proces a klasické barvy. Miluji tedy oba způsoby, neuměl bych mezi nimi vybrat. Nicméně pro svou komerční práci používám mnohem více digitální fotografie, protože je považuji za mnohem spolehlivější. Jen velmi málo mé současné práce souvisí s tištěným formátem, všechno žije on-line, takže je dobré mít data hned v digitální podobě.

Smartphony docela proměnily pohled na fotografování, co myslíte?
Je to největší změna v historii fotografování jako kreativní práce. V podstatě každý telefon má dnes fotoaparát, takže aniž byste se vědomě rozhodli koupit si fotoaparát, dostanete ho s mobilem. Když se nějaký kreativní nástroj tak moc rozšíří, objeví se úplně nová skupina kreativních lidí. Skvělým příkladem je tato Lennonova zeď: každý den sem chodí stovky lidí, kteří pořizují fotografie. Stovky lidí, kteří by před deseti lety možná vůbec nic nefotili. Toto je budoucnost reklamy a budoucnost „obsahové generace“.

Když už jsme u Lennonovy zdi: jak na vás toto místo působí?
Myslím, že toto místo je velmi zajímavé, protože je symbolem pro to, že jste slyšet, i když vám někdo říká, ať jste zticha. Je to opravdu důležité, zejména v současnosti je nutné takto jednat. Myslím, že místa, kam lidé chodili vyjadřovat svůj názor navzdory obrovskému riskování vlastní bezpečnosti, jsou posvátná. Takové chování vyžaduje hodně odvahy. I samotný vzhled této zdi je výborný příklad společného úsilí. Tuto zeď nepomaloval jen jeden autor. Je to směsice od všech, kteří šli okolo s fixem nebo sprejem. Lidé z celého světa se tu zastaví a píší na tuto zeď – je to globální konverzace.