Obdobně, jako si i dnes elitní piloti z F1 hlídají každé kilo, aby v závodech, kde mnohdy rozhodují setiny, zbytečně neztráceli, tak i na počátku dějin motorsportu (vlastně tady obzvlášť) hrála se vší logikou fyzikálních zákonitostí váha důležitou roli.
A tak bylo nutné jednat. Pro Klementa byl úspěch na rok staré trati, která měla výjimečné parametry a klopené zatáčky, aby se v ní udržel i vůz pelášící rychlostí 192 km/h.
Východní trh se mu podařilo „dobýt“ před pár měsíci, teď chtěl zaujmout také samotnou kolébku automobilismu v Británii. Výprava z Mladé Boleslavi sem dorazila se speciálem FCS, který měl pod kapotou čtyřválcový motor s objemem 3,5 litru. Mechanik František Krutský ladil převody, Kolowrat v tréninku postupně zvyšoval rychlost a učil se najet klopenky, až při závěrečném testu...
Ach ne, bílý kouř se valí z výfuku.
Do válců se dostala voda.
Ráno tak Klement rychle telegrafoval do Mladé Boleslavi, druhý den večer už v Londýně na nádraží vystupuje pan Neumann s krabicí, která skrývá blok náhradních válců. Jenže cesta do dějin je dál trnitá, a tak se při rozbalování přijde na to, že Neumann při rychlém přesedání s krabicí nešetrně praštil a blok má uraženou přírubu.
Klement supí, naštěstí ale jeho elitní fachman Krutský vše provizorně opraví.
A tak další den už Václav Klement netrpělivě mačká stopky, aby přišlo další zklamání.
Ne, takhle to skončit nesmí.
Do auta usedá inženýr a konstruktér Otto Hieronimus, o dost útlejší muž než pan hrabě s korpulentní figurou. Rozjíždí se, drží plyn a je z toho na míli průměr 118,72 km/h, což jest, drazí Angličané i světe, rychlostní rekord ve třídě čtyřválcových motorů a vrtáním do 86 mm.
„To byl kauf,“ dme se Klement pýchou.
Respektovaného Hiera získal do svých služeb teprve před rokem, ale on už uchvátil carské Rusko vítězstvím ve své kategorii v závodě Petrohrad – Moskva, bez konkurence byl i v závodě do vrchu v Semmeringu, kde desetikilometrovou trať plnou zatáček zvládl za osm minut a 42 vteřin.
Hieronimus ve službách boleslavské automobilky zůstal do roku 1911 (později spolupracoval externě) a byl tak ceněným mužem, že po Klementovi (12 tisíc korun ročně) bral ve společnosti druhý nejvyšší plat.
Tragicky zemřel 8. května 1922, tehdy už ve službách značky Steyr, při nehodě v tréninku na závod do vrchu v Riessu. Ve stokilometrové rychlosti naboural do koňského povozu, který blokoval trať. O den dříve prý své manželce slíbil, že s nebezpečným závoděním po této akci skončí...
