Stalo se tak i v říjnu 1908, když se do věhlasného závodu do vrchu ve francouzském Gaillonu přihlásil coby pan Doconald. Už cesta sem stála podle všeho za to, protože pan hrabě se svým mechanikem to pojali jako úžasnou „poznávačku“, a tak si třeba v Plzni dopřáli dva dny na zdejší pivo a šunku, v Mnichově prolezli desítky hospod, ve Frankfurtu bylo nutné ochutnat párky a v Bruselu zase krevety...
Do Gaillonu dorazili cestovním vozem L&K typu F, závodní speciál jel z Mladé Boleslavi vlakem, jenže cesta se zkomplikovala, a tak ho pan hrabě ve Francii vyhlížel marně. Co teď?! Kolowrat společně s mechanikem z jejich „ojetiny“ přes noc odmontovali vše zbytečné, aby snížili hmotnost a zvýšili konkurenceschopnost. Vyhodili dokonce i sedačky, místo kterých si „hověli“ na bedýnkách bez opěradel a držadel.
A zdařilo se! Trať v Gaillonu profrčel za minutu a 24 vteřin, překonal tím zdejší rekord a porazil všech sedm rivalů ve své kategorii.
Jen fotografie, která později vyšla v Allgemeine Automobil Zeitung, rodině Kolowratů odhalila, že pan Doconald je ve skutečnosti jejich Saša.
