1950: Škoda poprvé a naposledy na Le Mans

Už jen v názvu toho závodu je leccos magického a on samotný patří vedle legendární Velké ceny Monaka a 500 mil Indianapolis do svaté trojice motoristických klání. A nejspíš i motorističtí „analfabeti“ dokáží k francouzskému Le Mans z fleku přiřadit číslovku 24, která je zdejším symbolem.

30. 4. 2025 130 let

V roce 1950, kdy už čtyřiadvacetihodinovka byla nejsledovanějším motoristickým závodem světa, tu tribuny ohromilo československé duo Václav Bobek a Jaroslav Netušil se speciálem Škoda Sport, který vycházel ze sériového modelu 1101 Tudor.

Byl vlastně zázrak, že komunističtí diktátoři svolili posádce na západ v době tvrdých represí (jen dva dny po závodě byla popravena Milada Horáková) odjet. Nicméně cítili valuty a úspěšnou propagaci značky, a tak se 24. června 1950 ve čtyři odpoledne Václav Bobek v zářivé bílé kombinéze dle dřívějších zvyklostí rozběhl přes startovní rovinku a naskočil do vozu č. 44 vstříc celodennímu závodění.

Po 13 hodinách jízdy se s parťákem drželi na druhém místě své kategorie do 1 100 ccm a na pátém v celkovém průběžném hodnocení podle koeficientu výkonnosti, průměrná rychlost dosahovala úctyhodných 126 km/h.

Jejich čtyři silné reflektory zářily nocí a domácí tým Gordini, který do čtyřiadvacetihodinovky přihlásil šest aut, nechápavě hleděl, jak se o vedení přetahuje s malou skupinkou hrdých Čechů. Výhodou škodovky byla nízká spotřeba (12 l na 100 km). Na plnou nádrž se dalo jezdit čtyři hodiny, takže Václav Bobek a Jaroslav Netušil zastavovali méně než konkurence.

Jenže nad ránem, když už nad okruhem La Sarthe vycházelo slunce a jezdci právě tuto část označují za „happy hour“, neboť se dá jet nejrychleji, partu z Mladé Boleslavi postihla smůla. Po závadě na pojistce ojničního čepu – součástce, která stojí pár haléřů – se rozbil celý motor.

Zrození 24 hodin v Le Mans

Závod se zrodil v hlavách tří mužů, kteří na sebe narazili na výstavě automobilů v Paříži roku 1922. První z nich, Charles Durand, vlastnil okruh u Le Mans, Charles Faroux měl zase coby motoristický novinář kontakty a Emile Coquille jako zástupce motocyklové firmy peníze. Jejich nezávazný dialog postupně nabíral na hlasitosti, až se shodli, že už je nebaví soutěžní klání, ve kterých jde jen o rychlost, ale je potřeba otestovat i spolehlivost. Za pár týdnů sepsali pravidla, v nichž třeba stálo, že se v autě smějí střídat dva jezdci, start bude ve čtyři odpoledne, aby piloti byli čerství na noční jízdu, a že sice mohou mít mechaniky, ale na auto smí sáhnout jen ten, kdo řídí. Za rok se skutečně na Durandově okruhu první čtyřiadvacetihodinovka jela a vítězné duo Lagache a Leonard ji zvládlo s průměrem 92 km/h.

A protože tenkrát bylo možné opravovat auto pouze díly, které si vůz vezl s sebou na trati, muselo duo předčasně skončit.

I tak zanechalo velký dojem a v následujícím roce se ukázalo, jak rychlá Škoda Sport doopravdy je. V roce 1951 debutovalo v Le Mans ve třídě 1,1 litru Porsche 356 a jeho časy na jedno kolo zaostávaly za výkony škodováků! Kvůli přituhujícímu režimu se ale tým už nesměl do Francie vrátit.

Naděje svitla ve druhé polovině 50. let. Škoda od roku 1956 vyvíjela závodní speciál s typovým označením 968, který dostal jméno 1100 OHC. Na závodní tratě vyjel o dva roky později, nicméně do Le Mans se nepodíval, a tak největším úspěchem auta zůstalo vítězství v mezinárodním závodě socialistických zemí v Leningradu (dnes Petrohrad) v roce 1962.

Škoda Sport

Jako základ posloužil první poválečný model Škoda 1101 „Tudor“ z roku 1946. Na podvozku s centrální rourou a nápravách se téměř nic nezměnilo; pro potřeby závodění ve vysokých rychlostech se upravily jen brzdy a převodovka. Hmotnost závoďáku se snížila na 590 kilogramů. Pro noční etapu dostala Škoda Sport dva přídavné světlomety a otvory v přední masce zlepšily chlazení bubnových brzd. Výkon čtyřválcového motoru o objemu 1,1 litru se po úpravách téměř zdvojnásobil i díky karburátoru Solex a použití speciální palivové směsi: sériový Tudor měl 32 koní, závodní speciál 50.