1970: Úkol splnil, naplnění snu o Tour se přesto dočkal až po desítkách let

„S Merckxem jsme se potkali mnohokrát. Byli jsme si podobní vizáží i stylem. Kluci v pelotonu mě k němu přirovnávali. Diváci nikoliv, protože v médiích se o nějakém Mercxkovi pochopitelně nepsalo,“ vzpomíná Smolík. „Na trati jsme proti sobě naposledy bojovali při olympijských hrách v Tokiu v roce 1964. Šlo o poslední sezonu Merckxe mezi amatéry. Spojovalo nás, že jsme v Japonsku ani jeden neuspěli.“

Po Janu Veselém byl Jan Smolík druhý československý vítěz Závodu míru. Patřil ke generaci závodníků, která se zasloužila o rozmach silniční cyklistiky. Pro elegantní jízdu, dobrý spurt a jízdu v kopcích ho novináři pasovali na úroveň nejlepších profesionálů. A diváci volávali: „Smolíčku, pacholíčku, dojeď nám ve žlutém tričku.“

Po několika mimořádně vydařených sezonách si v 28 letech vysnil přestup mezi profesionály. Troufalý plán? Z hlediska sportovního nikoliv. Smolík byl výkonnostně skvěle připravený. Aby ne, když v rámci tréninku chodil v zimním období pomáhat do lesa s těžbou dřeva. „Ale byl jsem smířený, že rok budu potřebovat na adaptaci,“ vypraví.

Byl ochotný výzvu přijmout. Bojovat o slávu po boku nejlepších na nejtěžších závodech světa. „Jezdil jsem nejen s Merckxem, ale třeba Gimondim, Bahamontesem a dalšími kluky, kteří se později stali hvězdami u profesionálů. Naše výkonnost byla vyrovnaná. Ale když přešli na druhý břeh, udělali skok o level výše.“

Věřil, že i on se s abnormálními nároky profesionální cyklistiky vypořádá. Byť přiznává... „Hory, které se jezdí při Tour de France, jsou hrozivé. Francouzské středohoří ještě nebylo pro nás kluky ze střední Evropy nenormální. Ale když jsme měli jet na Tourmalet, Galibier či Iseran, bylo to šílené,“ přemítá s respektem.

Jan Smolík

Odvahu mu dodával fakt, že Merckxův tchán, který šéfoval týmu s belgickou hvězdou, Smolíka nepřímo nabádal k emigraci. „Po mém vítězství v Závodě míru říkával, že až pojedu příště do západní Evropy, ať si vezmu jenom sedlo a řídítka,“ říká Smolík.

Navíc hrdina československé cyklistické reprezentace všechny slavné kopce, s nimiž by se pral při Tour de France, okusil. Při závodě Tour de L'Avenir, který byl sice určený amatérům, nicméně kopíroval etapy Grande Boucle. Ovšem nešlo to se závodní technikou, kterou měli socialističtí jezdci k dispozici. „Převodník jsme měli 46/54 a pětikolečko 13–21. A když nás viděli, jak se blížíme etapou přes Tourmalet, tak za námi přišli a říkali, že to nevyjedeme, že to není možné. Tak se o nás postarali a sehnali nám materiál, abychom ty kopce přejeli.“

Smolík je zvládl, i proto si troufal a věřil. A na jaře 1970 se zdálo, že jeho přání bude vyslyšeno. Dostal jasné ultimátum. „Jestli chceš k profesionálům, musí družstvo dojet v Závodě míru do třetího místa,“ řekli soudruzi kapitánovi reprezentace.

Smolík se nezalekl. Měl s podobnými úskoky režimu dostatek zkušeností. „Když se jezdilo při etapách Závodu míru dobře a výsledky byly uspokojivé, mohli jsme vycestovat na zahraniční etapáky. Pokud se nám nedařilo, nesměli jsme nikam,“ přibližuje Smolík realitu 60. let. Národní tým v soutěži nakonec obsadil druhou příčku. „Sláva, dostanu se k profesionálům,“ zaradoval se Smolík. Vždyť už měl dojednané angažmá v Itálii. Šlo však jen o planou naději. „Začala těžká normalizace. A režim můj odchod neumožnil.“

Podobný osud později potkal i mnohé další české cyklisty, co zářili v mírových etapách. Třeba Antonín Bartoníček ovládl šest dějství, ale přestoupit do zahraniční nesměl. Ještě pár sezon Jan Smolík jezdil, ale v pouhých jednatřiceti letech ukončil kariéru. Po sametové revoluci se pak znovu setkal Merckxem, stali se obchodními partnery. Smolík vedl obchod se sportovním zbožím zaměřeným na cyklistiku a značka Merckx patřila do jeho portfolia. Až odchodem šampiona Závodu míru do důchodu spolupráce dvou cyklistických legend skončila.

Ale Smolík se na Tour de France přeci jen podíval. V roce 2021 patřil k triu českých legend (Smolík, Bartoníček, Škoda), které Škoda Auto vzala se na závod podívat. „Konvoj Staré dámy jsem vždy chtěl poznat zblízka. Podívat se do kuchyně profesionálů. Škoda Auto mi splnila sen.“