Patřil k ikonám pelotonu. Na olympijských hrách 1980 v Moskvě vybojoval spolu s Alipi Kostadinovem, Michalem Klasou a Vlastiborem Konečným bronzovou medaili v silničním závodě družstev. Byl domácím šampionem mezi jednotlivci i v časovce družstev v roce 1983. Při Závodě míru byl jednou čtvrtý a dvakrát pátý. V jiném závodě Tour de l'Avenir byl v roce 1980 čtvrtý a v roce 1984 druhý. V první polovině 80. let Škodova sportovní forma gradovala, výsledky z mnoha světových soutěží vzbuzovaly naděje pro olympiádu 1984 v Los Angeles, které se ale socialistické Československo nezúčastnilo.
I tak Jiří Škoda mohl doufat ve výjimečný krok. Byla to opojná představa. Nedalo se jí ubránit. „Budu jezdit po boku vítěze Tour de France,“ honilo se Škodovi hlavou. Právě ho zvolili nejlepším amatérem světa a dostal nabídku na přestup k profesionálům. A hned do týmu, v jehož barvách jezdil král posledních dvou ročníků Tour. „Byl jsem nadšený. Úplně mě to pohltilo,“ vzpomíná Škoda na konec roku 1984.
Tehdy za ním přiletěla do Prahy delegace významné oděvní společnosti, která měla pod patronací vyhlašování nejlepšího amatérského cyklisty. Byla to velká sláva a pro tehdejší režim obrovské vyznamenání, když tuzemský cyklista dosáhl tak prestižního ocenění. „V osmadvaceti jsem byl na vrcholu. Doma už na zlepšení nebyl prostor. Chtěl jsem zkusit, zda obstojím s nejlepšími. Maloval jsem si to v nejlepších barvách, to se ví.“
Škoda si s myšlenkou na přestup pohrával od roku 1980, kdy získal olympijskou medaili v Moskvě. A když o dva roky později polský cyklistický fenomén Czeslaw Lang prolomil bariéru a přestoupil do profesionálního italského týmu Gis Gelati, ambice českého závodníka ještě vzrostly. Jenže přestup do zahraničí byl podmíněn souhlasem režimu. Škoda si tudíž domluvil schůzku s tehdejším předsedou ČSTV Himlem. Na jednání mířil plný optimismu. „Rychle jsem vystřízlivěl,“ posteskne si i s odstupem desítek let. „Himl mě uzemnil. Slyším to jako dnes. ‘Soudruhu Škodo, co jste pro naši socialistickou vlast dosáhl? Ještě jste nic nedokázal!’“
Naděje zhasly ve dvou větách. Sbohem Fignone! Sbohem Tour de France! Sbohem profesionální scéno! „Úplně mě to zlomilo. Jezdil jsem dál, ale chyběl mi drajv. Vzali mi chuť. Měl jsem si uvědomit, že Polsko bylo liberálnější, proto dostal Lang zelenou, zatímco já budu mít stoprocentně smůlu. A protože jsem měl rodinu, na emigraci nebylo pomyšlení,“ vysvětluje Škoda.
Sen o závodění po boku Fignona vzal za své. „Byla to prostě taková doba. Když se někdo učil německy nebo anglicky, hned byl podezřelý. Kontrarozvědka se bála, aby takoví přičinliví studenti náhodou při závodech nezdrhli. Takže za snahu byl mnohdy závodník ‚odměněn‘ stažením z nominace,“ popisuje absurditu doby Škoda.
Z křivdy způsobené režimem se dokázal vzchopit. Měl skvělou výkonnost. A tak se ve 32 letech přeci jen dočkal přestupu k profesionálům. Jako první československý cyklista. „Při jednom z rozhovorů jsem pak popsal materiální zabezpečení v novém působišti. A novináři doma následně dostali zákaz se mnou pořizovat interview,“ usmívá se Škoda.
Když totiž dorazil za italským týmem EcoFlam, byl doslova zavalen vybavením. Tři kola, kufr plný dresů, kalhot, ponožek, rukaviček. Samozřejmě v rozličném provedení pro případ špatného počasí. Nemluvě o kvalitě. „Čuměl jsem s otevřenou hubou.“ Při premiéře na Giru 1987 pak oslnil 19. místem. Byl nejlepším z týmu EcoFlam. A druhý v tehdejší soutěži nováčků, přestože už měl na krku tři křížky.
V pelotonu Tour de France se však nikdy neobjevil. Až v roce 2021 v doprovodném vozidle Škoda Auto, která na nejslavnější závod vzala trio českých legend. „Každý rok u televize Tour hltám. Byl jsem přímo v dění. Byla pro mě pocta, že jsem díky Škoda Auto mohl nasát atmosféru. Udělal jsem si osobní zkušenost s Girem, ale Tour je ještě o level jinde,“ říká Škoda, který 27. března 2026 oslaví 70. narozeniny.
