Vůz vážil 730 kilogramů, motor o objemu 1,3 litru dostal osmikanálovou hliníkovou hlavu válců, která vycházela z vývoje agregátu pro připravovaný model Favorit. Ano, ač LR byl poslední zadokolkou, tak z nasbíraných zkušeností později těžil právě Favorit. Nicméně Škoda 130 LR ani zdaleka nebyla nějakým překlenovacím obdobím mezi 130 RS a Favoritem, naopak si připisovala řadu mezinárodních úspěchů. „Dělali jsme lepší výsledky než s RS, protože už byly vychytané mouchy,“ přidává další ze závodníků Svatopluk Kaizar.
Homologaci získal vůz v prosinci 1984, za pár týdnů se dočkal premiérového startu na Rallye Valašská zima 1985, kde automobilka brala díky posádkám Křeček – Motl, Haugland – Bohlin a Kvaizar – Janeček první tři místa. V závěru roku 1985 pak Haugland dojel na Britské rallye celkově patnáctý. Následující sezona byla ještě úspěšnější – Ladislav Křeček s Bořivojem Motlem v mistrovství světa vyhráli čtyřikrát svou třídu, na Rallye Akropolis byli 13. v absolutním pořadí. Na Rallye San Remo dokonce šokovali celkovým šestým místem, což byl historický úspěch automobilky, pořadí pak ale bylo později po protestech anulováno. „Byly to výsledky, které překvapily i nás. Ale vycházelo to, že jsme s autem uměli zacházet a naučili jsme se využívat nižší výkon oproti konkurenci,“ vysvětluje Křeček.
Následkem fatálních nehod během roku 1986 přišlo rozhodnutí FIA zakázat v mistrovství světa skupinu B, což ukončilo mezinárodní kariéru modelu 130 LR. Zbývající 130 LR byly ještě dva roky využívány na soutěžích v národním mistrovství a v soutěžích Poháru míru a přátelství, kde posádka Sibera – Gross získala v roce 1988 poslední mistrovský titul na voze s motorem vzadu.
