1992: Kde jsou kola?! Legendární Nedomanský opakovaně čelil zlodějům

„Těžko bych hledal někoho z hokejistů, kdo by se postavil tak odvážně a jednoznačně k tomu, co se tady dříve dělo. Takže velký respekt,“ říkal mu při osobní audienci i prezident Petr Pavel.

Nedomanský patřil do výjimečné generace hokejistů ze 70. let, která i při nadvládě Sovětského svazu získala tři tituly mistrů světa. Legendární útočník byl ale „jen“ u jednoho (1972), protože v roce 1974 emigroval do Kanady, aby tu pokračoval ve výtečné kariéře. Zprvu hrál za Toronto Toros v lize WHA, o tři roky později dostal první šanci ve slavné NHL. V Detroitu zažil pět bohatých let, následně pokračoval v St. Louis a New York Rangers. Celkem v nejprestižnější soutěži strávil šest sezon, v nichž odehrál 421 zápasů a připsal si 278 bodů (122+156). Po kariéře se vypracoval v úspěšného skauta pro Los Angeles, Nashville a naposledy Las Vegas.

A právě počátkem 90. let, kdy pracoval pro Los Angeles Kings, se vrátil do Československa a stal se také ambasadorem vzkvétající značky Škoda. „Dostal jsem se k tomu přes Franka Farského, který pracoval pro Škodu a byl tím, kdo pomohl automobilce se stát partnerem mistrovství světa. Já se s ním potkal v Kanadě a pak jsem se Škodou jezdil na světové šampionáty a zároveň využíval jejich vozy,“ popisuje Nedomanský. „Nebudu lhát – ty první nebyly nic moc, ale od Octavie dál už to jsou nádherná auta.“

Nedomanský se v letech 1992 až 2001 coby vyhledavač evropských talentů vždy přes zimu usadil v Praze, odkud škodovkou vyrážel do různých koutů země i okolních států. „V té době se ale hodně kradlo, zvlášť součástky, a já byl dvanáctkrát před domem v Dejvicích vykraden. Jednou jsem jel do Německa, všechno domluvené a rano vyjdu ven, nastartuju, dám jedničku, přidávám plyn a nic. Říkám si, že hapruje převodovka, tak dám dvojku a taky nic. Vypnu to, vylezu a tam nebyla kola. Auto stálo na špalkách,“ vzpomíná dnes už s úsměvem Nedomanský. „Zmíněný pan Farský testoval novější auto, jednou jsme byli s jeho čtyřkolkou na zápase v Bratislavě. Po utkání přijdeme a vůz nikde. Strávili jsme celou noc na policii a jeden člověk nám vyprávěl, že ukradené auto je za 15 minut ve Vídni nebo v Maďarsku a že je zbytečné ho hledat.“

A ještě přidává historku, jak jméno, které měl na autě, lákalo policisty k častým kontrolám. „Dávali mi dýchnout, možná se chtěli přesvědčit, že tam skutečně sedím. Ale já nepil alkohol.“

I to byl ale důkaz, že byť se soudruzi snažili zmínky o něm vymazat z hokejových dějin, lidé na něj nezapomněli. Na stadionech ho zdravili, když byl představen hlasatelem, tak bouřlivě tleskali. „Když jsem poprvé po listopadu 1989 přijel, měl jsem oficiální papíry, že ze všeho, z čeho jsem byl po emigraci obviněný, neplatí. Měl jsem samozřejmě obavy, aby mě nezavřeli.“

V Praze se pak seznámil se svou druhou manželkou Marcelou, s níž se později přestěhoval do Los Angeles – po zářijových útocích v Americe totiž Nedomanský v organizaci Kings povýšil, protože dva jeho kolegové zahynuli v unesených letadlech. Později „Nedo“ prošel další těžkou zkouškou, když mu v tlustém střevu nalezli zhoubný nádor, ale zlé nemoci se zbavil.

Teď už s manželkou opět žijí v Praze a Nedomanský nic neztratil ze svého zápalu pro sledování hokeje.

Časopis Ventil z roku 1994