Bylo mu tehdy padesát, skoro čtvrtstoletí uteklo od jeho debutu v mistrovství světa a i titul světového šampiona z roku 1984 už byl lehce zaprášený. Jenže za volantem Škoda Felicie Kit Car 1600 předvedl Švéd dokonalý koncert.
„Felicia je velmi dobré auto, připomíná mi Saab z dob, kdy jsem začínal. Není silná, ale má výborné jízdní vlastnosti. Ve své kategorii je supertřídou, a když špatné klimatické podmínky sníží rozdíl výkonů mezi silnými a slabšími auty, lze s ní prohánět i silnější soupeře,“ věděl.
A právě nevyzpytatelné podmínky, kdy část tratě ležela pod sněhem a ledem, naplno ukázaly Blomqvistův um. Nevadila mu délka 413 kilometrů ani skutečnost, že do poslední etapy se vyráželo ve dvě v noci. „To je jako zamlada. Z baru rovnou za volant,“ žertoval.
Sokům ve „dvoukolkách“ nadělil automobilový všeuměl, jenž jezdil rallyekros, závody do vrchu i tahače, sedm minut a Britskou rallye ve své kategorii vyhrál, celkově byl třetí.
I tak po závodě převažoval u české stáje smutek. Šest erzet před cílem držel tým v rukou světový titul, jenže kvůli motorovým poruchám Siberova i Trinerova vozu ho nakonec získal tým Seatu a Škodu přeskočil ještě Renault.
Do továrního týmu Škody se Blomqvist vrátil v novém tisíciletí, ve čtyřech závodech mistrovství světa kočíroval v sezonách 2001 a 2002 Octavii WRC, ovšem už bez výraznějšího úspěchu.
