2000: Od koresponďáku k největšímu seriálu v Evropě

Vystřihnout korespondenční lístek, vyplnit a poslat organizátorům. V době sociálních sítí zejména pro mladší generace proces nepředstavitelný, mnohdy dokonce nepoznaný. Ale přesně takové byly začátky seriálu Kolo pro život, největšího tuzemského podniku pro horské cyklisty. Od premiéry v roce 2000 se postupně Kolo pro život vypracovalo na největší akci svého druhu v Evropě a těší se mimořádné popularitě.
7. 10. 2025 130 letOd třetího ročníku byl součástí vývoje seriálu Kolo pro život, jehož partnerem je od roku 2009 společnost Škoda Auto, v roli spolumajitele Tomáš Hykl z dříve ČS MTB Team s.r.o., dnes Petr Čech Sport a.s.
Co bylo impulsem ke vzniku seriálu Kolo pro život?
Popularita horské cyklistiky byla tehdy obrovská. Lidé kupovali první horská kola. A v tuzemsku fungoval od 90. let zásluhou bývalého cyklisty Romana Čermáka profesionální tým Česká spořitelna MTB, přičemž současně vznikl závod Pražské schody, což byla exhibice profesionálů v centru metropole. Hlavní partner, jímž byla Česká spořitelna, tehdy přišel s myšlenkou, že vrcholová cyklistika je fajn, ale je potřeba udělat něco pro lidi. Pomyslný kapitán naší tehdejší organizační skupiny Robert Bakalář, uznávaný televizní komentátor, přišel s názvem kopírujícím slogan Banka pro život. Jen jsme vyměnili první slovo za Kolo.
Jak vypadaly samotné závody?
Jednalo se o čiré bikerství. Šlo o hodně komunitní záležitost, která je dnes v roce 2025 vidět hlavně třeba v enduru. Počet startujících rostl doslova raketově. Startovné bylo tři sta korun na osobu. Zájem byl obrovský. Na závody jezdily tři čtyři stovky cyklistů. Fungovala Pražská liga horských kol, k níž se připojily závody Odry, Drásal, Chrudim, Beroun a Vimperk. Ale ten se v prvním roce nakonec neuskutečnil, protože tam napadl sníh a nebylo možné jet.
Úvodní ročníky byly hodně rozmanité a rozhodně měly daleko k nějaké jednotné podobě.
Neexistovala standardizace pro závody. Snad jedině v podobě startu z brány od některé z poboček České spořitelny, která byla hlavním partnerem. Jinak vlastně organizátor každého závodu postupoval a vše připravoval po svém. Třeba přihlášky se řešily prostřednictvím korespondenčních lístků. Na začátku sezony se vypsal závodní kalendář. Do sportovních časopisů jsme umístili korespondenční lístky jako přihlášky. Stačilo jen vystřihnout, doplnit vlastní adresu a poslat. Až od roku 2003, tedy při čtvrtém ročníku, jsme vytvořili registrační systém. A vznikl pořadatelský manuál. Zahrnoval přesný počet regulovčíků, charakter značení trasy, povinnost přípojky vody a elektřiny v zázemí závodu.
Kolo pro život
Podoba zázemí závodů v prvních ročnících se vám vybavuje?
Byla hodně rozmanitá a řekl bych trošku punková. Třeba v Chrudimi se rozdávaly lístečky na jídlo do hospody. Někde bylo už tehdy zázemí solidní, protože se startovalo v kempech, kde byly sociálky a sprchy. Samostatnou kapitolou byla náročnost tratí. Mnohde totiž zahrnovaly třeba single traily. V Jeseníku se jelo od rozhledny a vážně šlo o pořádně těžkou bikerskou robotu. Stejně jako v Karlových Varech. Postupně jsme začali řešit propustnost tratí, protože na startu bylo 1 500 lidí. Bylo třeba trasy více směřovat na polní cesty. Hard core bikeři nám nadávali, že ničíme horskou cyklistiku. Ale cross country bylo dříve vlastně maratonem.
Přestože vznikaly i jiné seriály, Kolo pro život se drželo na špičce popularity. Kdy dosáhlo vrcholu?
V sezoně 2018 jsme měli 15 závodů a vydali 26 tisíc startovních čísel na celou sezonu. V dobách největší slávy vznikla v rámci seriálu soutěž Prestige Trophy pro jednotlivce i týmy. A tehdy bylo na startu 30 osmičlenných týmů, které měly vlastní sponzory, vlastní dresy. Z amatérů jsme dělali profesionály. Šlo o prestižní záležitost a vítězové kategorií oslovovali sponzory coby šampioni Prestige Trophy. Jednalo se o český fenomén. Když jsme to někde v zahraničí vyprávěli, nikdo nám nechtěl věřit.
Proměnily se jednotlivé závody dramaticky?
Jednak se zásadním způsobem profesionalizovali partneři. V minulosti existovala šance, že organizátor závodu mohl zajistit vlastní partnery. Dnes se všechno dělá na klíč. Dlouho nefigurovaly v programu dětské závody. Respektive figurovaly, ale byly vždy na vedlejší koleji. Dnes jde o jednu z priorit. Obecně soutěžní část hodně ustoupila. Kolo pro život je o vyplnění volného času o víkendech pro rodiny s dětmi. Výkonnostní závodníci jsou pořád ve startovní listině, ale doba před pandemií je nenávratně pryč.
Je prioritou seriálu Kolo pro život po 26 letech fungování hlavně rodina?
Jednoznačně. Zážitek z výjimečného výkonu nahrazuje společný čas. Dříve táta závodil, po projetí cílem hodil kolo do auta a hnal se domů za rodinou. Aktuálně jede celá rodina za společným zážitkem. I proto závody zahrnují dvě různé distance a pak rovněž nesoutěžní Family jízdu. Jde o přirozený vývoj. Charakter závodů se obecně změnil. Kdo chce jezdit více z kopce, zaměřuje se na enduro. Pak je zde fenomén ebiků a nově i gravelu. A v neposlední řadě znovuzrození silniční cyklistiky. Třeba příprava na horskou L’Etape je typ zážitku, kdy člověk překoná sám sebe. Nejde o soutěžení s ostatními, ale o vlastní výkon. A tak nějak to bylo v začátcích seriálu Kolo pro život.
Kolo pro život









