Zdroj fotografie: ČTK / Volfík René
Operace? Kdepak. Jágr urychleně přejel do Brna, kde si úlomky kostí nechal srovnat a se speciální dlahou se vrátil na led.
„Manekýn ze mě už nebude. Jestli bude malík nakřivo, to fakt neřeším,“ vtipkoval útočník.
Fanoušci ve vídeňské Stadthalle i na Staroměstském náměstí si ze sounáležitosti s ním omotali malíčky gázou, upravili si i oblíbený popěvek: „Kdo neskáče, není Čech, ukažte svůj malíček.“
Jágr se v Kristových letech definitivně doma stal hokejovým bohem, prolomil prokletí na světových šampionátech a vyhrál první zlato. Společně s Jiřím Šlégrem se zařadil do prestižního Triple Gold Cupu. Ten „sdružuje“ hokejisty, kteří vyhráli Stanley Cup, olympiádu i mistrovství světa, a zatím jsou v něm stále jedinými Čechy.
Podařila se i odplata za rok staré domácí vyřazení Američany ve čtvrtfinále, protože stejného soupeře ve stejné fázi turnaje potkali Češi znovu, tentokrát ale nájezdový rozstřel patřil jim.
„Dopadlo to výborně, jsem strašně rád,“ lebedil si po finálové výhře 3 : 0 nad Kanadou český kouč Vladimír Růžička a v dojemné řeči připomenul, že je to necelý rok, co nahradil tragicky zesnulého Ivana Hlinku. „Jestli se shora kouká, tak má z hráčů určitě obrovskou radost. Kdyby to šlo, tak mu tam medaili pošlu. V začátcích nastartoval hodně hráčů. Třeba i mě v Litvínově, byl to můj obrovský vzor. Patří mu obrovský dík,“ vzkázal Růžička.
Jemu i jeho týmu zase děkovala celá vlast. Po titulech z roku 1977 i 1996 si národ navždy zapamatuje, že Vídeň není pouze město valčíku, ale především české hokejové euforie.
Navíc šampionát vzhledem k výluce NHL byl jedním z nejkvalitněji obsazených v historii. Dorazily davy hráčů, kteří by jinak váleli v bojích o Stanley Cup. Například z české soupisky si v NHL nepřipsal start pouze náhradní brankář Adam Svoboda.
