2010: Osud jménem Tábor

 A že má formu jako hrom, dokázal na lednovém domácím šampionátu v Mladé Boleslavi, kde nečekaně vybojoval první titul mezi mužskou elitou. Nechal za sebou všechna zkušenější esa. A formu si přivezl i do německého Sankt Wendelu, kde se jelo o světové zlato. 

Trať byla pod sněhem, některé úseky rozbahněné, a to Štybarovi sedělo. Do cíle závodu kategorie U23 přijel sám před krajanem Šimůnkem. „Je to neskutečné, ty pocity se nedají popsat. Byl to spravedlivý cyklokros, podmínky mi hrály do karet. Byly podobné, na jakých jsem v uplynulých týdnech trénoval doma,“ říkal dojatý Štybar. Po zlatém závodě oznámil, že podepsal smlouvu do elitního belgického týmu Fidea. O dvanáct měsíců později v nizozemském Zeddamu obhájil titul a porazil jak domácí hvězdu Larse Booma, tak Belgičana Nielse Alberta. 

Po stříbrných sezonách 2008 v Trevisu a 2009 v Hoogerheide mezi mužskou elitou nadešel čas světového šampionátu v Táboře. Než však na jihu Čech v závodě o duhový trikot cyklokrosového šampiona pozlatil kariéru, jméno města nenáviděl. „Týdny před závodem jsem zažíval tlak jako prase. Všichni se mě pořád ptali na Tábor. Na počasí. Na okruh. Na podmínky. Pořád dokola,“ vzpomínal Zdeněk Štybar. 

Cyklista Zdeněk Štybar slaví 31. ledna 2010 vítězství na mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře.

Ale po příjezdu do dějiště mistrovství na okruh Komora, přestože byl tehdy favoritem na zlato, už byl naprosto uvolněný. „Věděl jsem, že mám životní formu. Cítil jsem se čerstvý. Odpočinutý. Měl jsem suprové nohy,“ vybavoval si okamžik před útokem na zlato. 

Měl tak obrovské sebevědomí, že vůbec neřešil, jaké zvolí pneumatiky. Přitom tehdy zasněžený okruh se rychle měnil, protože slunce udělalo své a trať pokryla hladká vrstva bláta. „Myslím, že bych vyhrál na čemkoliv,“ smál se s odstupem. 

V průběhu sezony spolupracoval v Belgii, která se stala jeho druhým domovem, se sportovním psychologem. A efekt spolupráce se projevil, když Zdeněk Štybar v průběhu úvodního okruhu píchnul přední kolo. A v nejdelší možné vzdálenosti od depa. „Zůstal jsem ale klidný. Věřil jsem, že závod i tak zvládnu,“ vyprávěl. Přestože ztratil dvanáct pozic, a hlavně moře času, letěl po okruhu jako raketa. Chytil rytmus a už ve čtvrtém z devíti okruhů byl na čele. A na nic nečekal. Tlačil do pedálů takovou silou, že rychle jel svůj vlastní závod. Nezadržitelně mířil pro zlato mezi elitou. Po devatenácti letech Česko slavilo titul mistra světa! 

Celkem 25 tisíc diváků vytvořilo neskutečnou atmosféru. „Vyhrát doma před českými fanoušky v tak parádní atmosféře byla totální nádhera. Šel jsem do závodu s tím, že nechám na trati všechno a vyšlo to. Posledních padesát metrů jsem jel se zavřenýma očima, jen jsem poslouchal ten kotel,“ vypravoval Štybar, jenž vezl na hrudi i logo Škoda Auto. 

O rok později v Sankt Wendelu, kde vybojoval o pět let dříve první titul ve třiadvacítce, přijel po skvělém výkonu do cíle osamocen a mohl vítězně zvedat ruce nad hlavu. O tři roky později, už coby kovaný silniční cyklista formace Quick Step, si odskočil do terénu v Hoogerheide. Měl za sebou skvělý rok na silnici, když vyhrál Eneco Tour, etapu na Vueltě a skončil šestý na Paříž–Roubaix. Cyklokros bral jen jako doplněk a na přelomu roku si střihl šest závodů v Belgii. Třikrát stál na pódiu, takže se s ním muselo počítat i na MS v nizozemském městečku vzdáleném jen pár kilometrů od Belgie. Startoval až z páté řady. Ale rychle se prodral na čelo. V předposledním kole však upadl. Ale předvedl neuvěřitelný finiš. A potřetí v kariéře získal zlato. 

Šampionát pak už coby vítěz etapy na Tour de France či klasik E3 nebo Strade Bianche absolvoval ještě dvakrát. Při bitvě o duhový trikot na táborském okruhu Komora v únoru 2024 fantastickou kariéru ukončil.