Zdroj fotografie: Dirk Waem / Zuma Press / Profimedia
Ročník 2015 byl pro Česko výjimečný. Už v předstihu organizátoři oznámili, že novým partnerem zeleného dresu pro krále bodovací soutěže bude Škoda Auto. Po jedenácti letech, kdy mladoboleslavská automobilka sponzorovala bílý trikot pro nejlepšího jezdce do pětadvaceti let, si společnost z Mladé Boleslavi vzala pod svá křídla druhou nejprestižnější soutěž v rámci Tour de France.
Šestá etapa končila v Le Havru. Quick Step držel žlutý trikot, v němž jel Tony Martin, kamarád českého reprezentanta. „Ráno při mítinku bylo jasně řečeno, že jedničkou pro sprint bude Mark Cavendish,“ vzpomínal na osudový den Štybar.
Jenže v průběhu etapy dostal s parťáky do vysílačky informaci o změně plánu. Volnou ruku k útoku dostal český cyklista a jeho parťák Michal Kwiatkowski. „Ještě někde čtyři kiláky do cíle jsem byl kolem stovky. Prostě ztracený závod,“ usmíval se Štybar, když si promítal jeden z životních závodů.
Posledních 1 500 metrů etapy vedlo do kopce. Peloton se pod flamme rouge označující poslední kilometr vřítil jako lavina. Zbývalo 900 metrů, když se silnice na pár set metrů prudce zvedla. Tony Martin náhle zavrávoral a spadl. Rozdělil peloton, někteří z adeptů na výhru zůstali uvězněni za ležícími cyklisty. Na čele se ale zvedl Štybar a vyrazil. Zbývalo několik set metrů, i proto soupeři s reakcí vyčkávali a koukali po sobě. Nikdo nechtěl plýtvat silami v honbě za mužem, který v očích všech jen nahodile zkoušel štěstí.
Jenže český cyklista, čerstvě otec syna Lewise, tlačil do pedálů ze všech sil. Když pronásledovatelé začali točit klikami svých strojů se stejnou intenzitou jako Zdeněk Štybar, bylo už příliš pozdě. Silnice se narovnala a český cyklista letěl pro vítězství! Měl takový náskok, že si triumf náležitě vychutnal. „Je to sen. Každý cyklista na Tour de France chce vyhrát etapu. Cítím se úžasně,“ raduje se, když coby druhý Čech po Jánu Svoradovi vyhrál etapu na Tour.
Parťák Tony Martin se do cíle dostal, ale měl zlomenou klíční kost. „Byl jsem plný emocí. Totální euforie. Ale současně jsem věděl, že můj kamarád na Tour končí. Divný okamžik,” vybavil si Štybar.
Po etapě absolvoval kolečko povinností. Rozhovor pro televizi, slavnostní vyhlášení na podiu, setkání s novináři, dopingovou kontrolu, tiskovou konferenci. Pak putoval na hotel, spěchal na masáž, při týmové večeři pronesl přípitek a spěchal na pokoj.
„Chtěl jsem být sám, užít si to. Protože při vítězství na mistrovství světa v krosu nebo třeba po Strade je do dalšího závodu daleko. Je čas si vychutnat triumf. Na Tour je to všechno děsně rychlé. Druhý den nová etapa a další vítěz.“
O rok později jej tým vyškrtl z nominace po generálce Kolem Švýcarska. A tak se vrátil na start až v létě 2017, kdy jeho parťák Marcel Kittel vyhrál pět etap. V létě 2020 už byl v Monaku, ale den před prezentací Tour de France Štybara začalo bolet koleno. „Věděl jsem, že jednadvacet dnů nevydržím,“ pokrčil rameny. O tři roky později měl jet v dresu Jayco AlUla, jenže musel na operaci...
Přesto nedá na nejsledovanější závod dopustit. „Je to otázka prestiže. Závod má jinou dynamiku než kterýkoliv ostatní. Jde o měsíc totálního stresu. Na první pohled spojení já a Tour moc neladilo. Ale mám ten závod rád.“
