Citijet nám nastartoval kariéru. Autoři vzpomínají na první žákovský vůz

Myšlenka studentského vozu se zrodila v souvislosti se slavným GTI srazem u Wörthersee. Pro něj připravovali svůj Golf GTI studenti akademie ve Wolfsburgu. A tehdejší vedoucí Škoda Academy Christoph Lerche navrhl obdobu takového projektu pro studenty mladoboleslavského učiliště. Rozdíl měl být v tom, že studenti v Mladé Boleslavi budou zasahovat do konstrukce vozu, což se ve Wolfsburgu nedělo. „Napadlo nás, že bychom mohli udělat něco bláznivého, něco, co se nevyrábí a co mohou mladí lidé postavit. Tu myšlenku se povedlo prosadit, a tak se zrodila tradice,“ zavzpomínal na začátky projektu Michael Oeljeklaus, tehdejší člen představenstva Škoda Auto za oblast výroby a logistiky.  

Zábava i motivace 

Studenti se do projektu zapojovali postupně: mistři z učiliště tehdy vytipovali několik aktivních a šikovných žáků, k nimž se následně připojili další, kteří se pro projekt nadchli. „Mistr věděl, že doma s tátou na autech děláme, tak za mnou přišel s dotazem, jestli se do toho chci pustit,“ vzpomíná automechanik David Baňkowski. „Mistr si došel pro nejšikovnější žáky,“ směje se autoelektrikář Lukáš Novotný. „Přihlásila jsem se sama, protože jsem tehdy měla problém s komunikací a chtěla jsem to zlomit,“ popisuje svou motivaci Jana Siudová. „Já se o projektu dozvěděl až po prvním kolečku s designem a chtěl být jeho součástí. Naštěstí jsem se ještě přidat mohl,“ vzpomíná Radovan Juráš. 

Čtveřice se tehdy stala součástí celkem 16členného týmu. Jana Siudová úspěšně bourala své zábrany v oblasti komunikace, když pomáhala s prezentacemi vozu a tým vedla. Radovan Juráš pracoval na designu a jeho dílem je většina skic, s autem také objížděl výstavy a představoval ho veřejnosti. David Baňkowski podle vlastních slov auto pořád rozebíral a zase skládal dohromady: „Když se nám nelíbil nějaký díl, museli jsme ho z auta vyndat, předělat a zase ho vrátit. A bylo to vlastně pořád dokola,“ vzpomíná. Lukáš Novotný zase řešil kompletní úpravu elektroinstalace. „Obzvlášť v závěru projektu to bylo velmi intenzivní, po škole jsem zůstával v dílně do pozdního odpoledne a jezdil domů hodně pozdě,“ vybavuje si. 
 
Členové týmu se shodují, že i když tehdy šlo o náročnou práci, svou účast na projektu si užili. „Bylo to něco jiného než se učit nazpaměť věci z knih. Učila jsem se fungovat v reálném životě,“ říká Siudová. „Byla tam volnost, kreativita, mohli jsme se trochu vyřádit,“ dodává Baňkowski. 

Deset žákovských vozů

Perfektní zkušenost 

Práce na projektu byla pro všechny zúčastněné skvělou zkušeností. „Tohle vám do životopisu v 19 letech jen tak někdo nedá,“ konstatuje Novotný a dodává, že práce studentů na autě byla skutečně samostatná: „Mistr tam byl jen jako styčný důstojník. Když viděl, že něco jde špatným směrem, zasáhl, ale jinak nás učitelé nechali dělat všechno.“ 

I proto ho práce na projektu „nakopla“ v jeho kariéře a dnes pro automobilku řeší technickou podporu při marketingových prezentacích vozů. Přijde tak do styku i s novými žákovskými vozy a nedávno například pomáhal instalovat a zprovozňovat vozy Škoda ve fanzónách při Mistrovství světa IIHF v ledním hokeji. „Je to zábavná a pestrá práce. Často navíc pracujeme s vozy, které nejsou sériové, a tak množství věcí řešíme třeba i přímo s konstruktéry,“ popisuje. 

Jana Siudová se zase dnes každodenně věnuje tomu, co pro ni při vstupu do projektu žákovského vozu byla tak trochu noční můra: prezentacím a komunikaci. „Zažili jsme spoustu stresových situací a to mě tehdy naučilo komunikovat – jak v rámci týmu, tak navenek,“ hodnotí přínos. Dnes se jí tyto zkušenosti hodí při řešení úkolů v lakovně, kde má mimo jiné na starosti komunikaci s dodavateli. „To, že jsem už měla zkušenosti, mi při pohovorech hodně pomohlo,“ zmiňuje.