1999: S Octavií WRC jsem zažil Formuli 1 v lese

Vybavuje se vám rok premiéry Škody Octavie WRC v mistrovství světa?
Aby ne. Pavel Janeba si mě coby manažer ve dvaadevadesátém vybral do továrního týmu. A vydržel jsem osm let. Pilotoval jsem soutěžního Favorita, pak Felicii, Octavii Kit Car, a následně Octavii WRC v továrním týmu, což pro mě jako soutěžního pilota byl splněný sen. Nic většího člověk nemůže zažít. Auto s turbem a pohonem všech kol. Já byl u vývoje od začátku s Pavlem Siberou. Pak se do týmu začlenil německý pilot Armin Schwarz, s nímž přišly zkušenosti z mistrovství světa.

Bylo důležité, že jste si prošel postupně různými vozy a sbíral zkušenosti?
První rok jsem jezdil s Favoritem kromě domácích soutěží ještě Evropu. Ale v třiadevadesátém mě tým poslal na Monte Carlo. Před sametovou revolucí byl kontakt pro domácí soutěžáky s mistrovstvím světa minimální. Když se povedlo za totáče naladit zahraniční televizi a viděli jsme zrnité záběry nejsilnějších aut, byli jsme unešení. Slintali jsme u toho. A já najednou stál v Monte Carlu. Hned na úvod se jela legendární zkouška Col de Turini. Na startu Miki Biasion s Fordem Cosworth, Juha Kankkunen s Toyotou Celicou, Carlos Sainz a jeho Lancia Delta Integrale. Byl jsem jako v pohádce. Totálně unešený. Fakt jsem na to čuměl s otevřenou pusou. Byl jsem vyvalený jako tydýt. Byla to áčková auta. Totální bestie bez restriktorů a katalyzátorů, z výfuků létaly plameny. Když jsem přijel k rychlostní zkoušce dříve, utíkal jsem na start a koukal obdivně na auta i piloty.

Škoda Favorit 136 L, který jste pilotoval, byl ve své kategorii mimořádně úspěšný.
Mně i parťákovi Pavlu Siberovi se s Favoritem hodně dařilo. Když to zjednoduším, auto bylo vlastně sériové. Mělo trošku vyvařená ramínka, lehce upravený motor a převodovku. Výsledky byly fantastické. Pravidelně jsme vyhrávali svoji třídu. Čtyřikrát v řadě jsme vyhráli Monte Carlo. A ještě jsme dokázali dojíždět buď na hraně desítky celkového pořadí, nebo dokonce i mezi nejlepšími deseti. Ve čtyřiadevadesátém jsem byl při Akropolis rallye devátý absolutně. Byla to strašná soutěž. Třiatřicet měřených úseků. Totální rozbíječka. Šutry, prach, ostré kameny, hluboké rigóly. Auta dostávala děsivou nakládačku. Vyhlášení bylo na Akropoli. Přišli jsme tam a Carlos Sainz, tehdy už dvojnásobný mistr světa, s navigátorem Moyou smekli čepici a klaněli se. Carlos byl tehdy z našich výsledků u vytržení a říkal, že je neuvěřitelné, co jsme s Favoritem předvedli. V tom roce jsme pro Škodu Motorsport vyhráli mistrovství světa tehdejší Formule 2 vypsané pro vozy s pohonem jedné nápravy o objemu motoru do dvou litrů.

Přes Felicii Kit Car a Octavii Kit Car jste se dostal až k Octavii WRC. Když jste se ve startovním poli objevili, jak vás soupeři brali?
Felicia byla už skutečné závodní auto. Mělo to vstřikování paliva, velká kola, servo řízení. V případě Felicie Kit Car jsme na stupně vítězů patřili. Škoda byla zapsána ve světě velmi dobře. Vždyť v minulosti s továrními vozy z Mladé Boleslavi zářili Blahna či Křeček nebo Haugland. Můj parťák Pavel Sibera byl zapsaný ve světě skvěle. Vědělo se, že v Česku jsou dobří piloti a vyrábějí se zde skvělá auta.

Byla očekávání větší a zcela mimo realitu?
Jednalo se o obrovský skok. Na vývoj se hodně tlačilo. Tehdy se určilo, že premiéra bude v Monte Carlu 1999 a auto bylo hodně syrové. Byli jsme pod velkým tlakem a chyběly nám tréninkové kilometry. Při premiéře vlastně ani jedno auto nedojelo do cíle. Tým mě tehdy nasadil v sezoně přecházející debutu Octavie WRC do evropského šampionátu s Octavií Kit Car. Dařilo se nám, v dvoukolkách jsem získal titul kontinentálního šampiona. Ale ten rok mimo tratě mistrovství světa mě děsně poznamenal. Když jsem se vrátil, přišlo mi, jako bych nikdy na světové úrovni nebyl. Tým mě nasadil až v Portugalsku, kde jsem nedokončil. A následně v Řecku jsem se chtěl za každou cenu dostat do cíle. Jel jsem děsně. Auto jsem šetřil, jak jen to šlo. Tehdy vítězný Richard Burns mi říkal, co blbnu, protože k maximálnímu výkonu jsem měl daleko a jel opravdu strašidelně. Samozřejmě mě děsně štvalo, že nemůžu jet s těmi střelci vpředu. Ale ta ostatní auta byla jinde. Jejich piloti měli najeto tisíce kilometrů. A já chtěl hlavně dojet.

Škoda Octavia WRC (typ Škoda 341), Rallye de Portugal 1999

Jaká je nejsilnější vzpomínka na Octavii WRC?
Vyhrál jsem tehdy s Octavií WRC domácí Bohemia rallye, což bylo první vítězství vozu v soutěži. Na to jsem pyšný. Ale top je určitě závod mistrovství světa ve Finsku. Všude vlajky, tisíce lidí v lesích podél trati. Znal jsem prostředí z účastí s Favoritem. Jenže dvojkolka na šotolině hodně hrabe. Se čtyřkolkou jsme letěli. Soutěž je plná horizontů, dlouhých a krátkých skoků. Jezdí se ve velké rychlosti. To jsem miloval. Měli jsme test a Armin Schwarz prosadil, že se musí zvednout maximální rychlost vozu, která byla 198 kilometrů. Tudíž se nastavily dlouhé převody a zvedli jsme tu maximálku na 220. A já s navigátorem Milošem Hůlkou letěl 219. Po lese, mezi stromy. Zažil jsem v Octavii WRC Formuli 1 v lese. Byl to úžasný zážitek. Cítil jsem obrovskou euforii.

Tu o pár měsíců utnulo ukončení spolupráce. Po premiérové sezoně vaše angažmá v továrním týmu končilo. Odcházel jste s hořkostí?
Vůbec ne. Byly to nádherné roky a nic lepšího jsem nemohl zažít. Octavia WRC byl vážně splněný sen. Já to auto miloval. Pak jsem s ním dlouho jezdil domácí šampionát. Tehdy jsme v mistrovství světa potřebovali s Pavlem Siberou dva tři roky pravidelných startů. A více testování. Byl obrovský tlak od vedení na výsledky, protože program WRC pochopitelně vyžadoval velké finance. Nebyl prostor čekat, až se zlepšíme. A do toho se na naše místa tlačili zahraniční piloti.

Tušili jste, že první sezona mezi elitou mistrovství světa bude zároveň poslední?
Ano. Věděli jsme od šéfů, že do fabriky chodí dopisy s životopisy pilotů z mistrovství světa, kteří byli volní. Když jsme jezdili svět s továrními Favority či později Feliciemi, tak nepsal nikdo. Manažer týmu Pavel Janeba za námi stál, ale jak nebyly výsledky, současně čelil obrovskému tlaku. Všichni byli zvyklí na vítězství z předchozích let. Ale WRC je prostě jiný svět. A já jsem rád za příležitost, kterou jsem měl.