K typickým situacím, kdy může vůz nečekaně sám zabrzdit, patří parkování ve stísněných prostorech nebo na přírodních cestách. „Asistent automaticky zabrzdí v případě, kdy řidič nereaguje na optické a akustické varování. Vzhledem k tomu, že systém funguje na principu odrazu ultrazvukových vln, může někdy brzdit před překážkou, kterou dovedou řidič i vůz snadno překonat.
Může jít třeba o obrubník, vysokou trávu nebo další objekty, které ve skutečnosti překážkami nejsou, ale senzory je od pevných překážek z fyzikálních důvodů nedovedou odlišit,“ konstatuje Petr Pořízka z vývojového oddělení automobilky.
Parkovací senzory s automatickým brzděním zastaví vůz v případě, že detekují překážku při parkování. Za ni mohou senzory považovat i trávu nebo třeba obrubník.
Vůz v takovém případě zastaví, ale neznamená to, že by řidič manévr dokončit nemohl. Rada je jednoduchá: řídit se varováním, případně při couvání snížit rychlost pod bezpečnostní hranici 1,5 km/h, pod tímto limitem asistent nezasahuje. Stejný postup ve spojení s maximální opatrností pomůže v případech, kdy potřebuje řidič minout překážku (stojící vůz, sloup) jen velmi těsně, třeba ve vzdálenosti několika centimetrů.
K nouzovému zastavení dochází při rychlostech nad 1,5 km/h, pokud řidič jede pomaleji, asistent například při couvání vydává akustické varování, ale i když řidič nereaguje, asistent nezasáhne.
„Nouzové brzdění může být náhlé, ale je známkou potenciálního nebezpečí. V manévru doporučujeme pokračovat jen v případě, že jste si jisti, že ho bezpečně zvládnete,“ dodává Pořízka. Přitom je dobré mít na paměti, že i ve zdánlivě neškodné trávě se mohou skrývat jiné pevné překážky, a při těsném míjení nezapomenout na zrcátka.