Drobnosti hned, nárazník do pár dnů. 3D tisk urychluje vývoj

Rychlejší a v utajení

Úkolem centra 3D tisku je v podstatě urychlit a usnadnit vývoj nových vozů a jejich komponent. Škoda Auto si touto metodou vyrábí prototypy dílů, které by jinak musely vznikat komplikovanějším a dražším způsobem nebo by se musely objednávat u externích dodavatelů. „Využití 3D tisku nám v tomto ohledu šetří velké množství času. A vzhledem k tomu, že veškerá data zůstávají přímo v automobilce, je takový postup lepší i z hlediska utajení,“ zmiňuje Sova výhody, které z 3D tisku plynou. Modely vzniklé touto metodou je navíc možné recyklovat.

Malé a jednoduché díly zvládne kompetenční centrum 3D tisku připravit pro technický vývoj téměř na počkání, příprava a tisk složitějších dílů, jako jsou třeba velké části nárazníků, zabere zhruba tři až pět dnů, dle složitosti. I to je výrazně rychlejší, než kdyby si automobilka nechávala takový díl vyrábět dodavatelem. „Výhodou je i flexibilita. Když v průběhu přípravy tisku přijde ještě nějaká změna, můžeme ji vcelku snadno a operativně zapracovat,“ vysvětluje Sova.

 
Místní vybavení „jede“ téměř nonstop. Největší tiskárny využívající FDM technologii jsou podle Sovy v provozu asi 7 500 hodin ročně – to je 312,5 dne, takže si skutečně moc neodpočinou. K odstávkám dochází pouze při údržbě a servisu.
 
Ročně v centru 3D tisku vyrobí kolem 15 000 dílů: některé zcela miniaturní, jiné až do velikosti jednoho metru. „Třeba nárazník vyrábíme na několik částí a pak ho skládáme,“ říká Sova. Někdy se díly používají v surovém, neopracovaném stavu, často ale následuje jejich další zpracování, včetně kompletního lakování. To už mají na starosti další oddělení, například modelárna nebo prototypová dílna.

Každá ze čtyř technologií, které tu k tisku využívají, se hodí pro jiné účely. Nejvíce vytížená je tradiční technologie modelování tavným nanášením (FDM – fused deposition modeling), což je vlastně klasický tisk z filamentu (vlákna), jak ho můžeme znát i z domácího použití. Jen probíhá v podstatně větším měřítku, tiskárny zvládnou až metrové díly, které jsou často dále opracovávány a spojovány do větších celků. Vyrábí se tak modely a zástavbové díly pro prototypy, aerodynamické modely nebo různé ověřovací zkoušky. 
 
Když je potřeba vyrobit díly, které mají splnit i náročnější funkční požadavky, například aby do sebe jednotlivé části zapadly tak jako nakonec u sériového modelu, pak je vhodná technologie multi jet fusion. Ta má vyšší „rozlišení“, tedy jen minimálně viditelné vrstvení, a přináší lepší mechanické vlastnosti.  
 
K dispozici je i technologie polyjet, která slouží k tisku dílů například pro ukázkové modely k další analýze vzhledu, a také stereolitografie (SLA). Metody SLA a polyjet umožňují využít při tisku materiály s různými vlastnostmi, což se hodí třeba k tvorbě dvoukomponentních dílů.