Zatímco při sledování v televizi máte dokonalý přehled o vývoji závodu, vidíte, kdo je v čele, počítáte rozestupy, víte o každém defektu a souboji, v davu u trati kdesi ve Francii nevíte o závodu zhola nic. Situace se dost změnila s příchodem chytrých mobilů a rychlého internetu, ale ruku na srdce – kdo má v davu nažhavených diváků chuť zírat do mobilu? Na druhou stranu kromě nenapodobitelné atmosféry uvidíte i to, co vám televize nikdy nenabídne: teprve na vlastní oči poznáte, jak neskutečně rychle jedou závodníci v čele. Kopec na trase, který jste si včera v potu sami vyjeli, zdolávají cyklisté rychlostí motocyklu. Energie, jakou do jízdy vkládají, je nakažlivá. Teprve tady pochopíte, že závodní cyklistika je výbušným koktejlem sebemrskačství, odříkání a euforie v jedné sklenici.

Kdo je na Tour de France poněkolikáté, už si zvykl na fakt, že ať už si vezmete do Francie sebevětší vlajku, vždy se vedle vás postaví někdo, kdo má ještě větší. Zatímco na začátku se diváci rozlišují na tvrdé fanouškovské jádro, které si doma půl roku před závodem šije speciální kostýmy, a civilní diváky, jež byste snadno zaměnili za návštěvníky Louvru, v průběhu dne se rozdíl smazává. Každý příchozí se nechá strhnout a zatouží vrhnout se do víru fandění. Korunu tomuto úsilí nasadí průjezd reklamní karavany, která lidi kolem oficiální trasy změní v tisícihlavé skandující publikum cyklistických ultras.

Kdo by si z Tour de France nechtěl přivézt domů nějakou tu trofej do vitríny? Všechny dychtivé sběratele musíme zklamat. Odhozená cyklistická lahev je vzácnost, a pokud ji některý ze závodníků upustí, musíte mít velké štěstí, abyste u ní byli jako první. Získat jakékoli jiné autentické předměty je představa z říše fantazie. Nepočítejte s tím, že si domů povezete natržený dres, mokrou pláštěnku nebo křivý ráfek, který zůstal u cesty. Nic takového se neděje. Hlad po předmětech je naštěstí u většiny diváků ukojen karavanou alegorických vozů projíždějících místem konání před závodem.

Jeden průzkum ukázal, že až 39 procent diváků se těší víc na reklamní karavanu sponzorských vozů než na závod samotný. Karavana patří k Tour de France stejně neoddělitelně jako alpské průsmyky. Po trati každé etapy se sune několik hodin před průjezdem pelotonu. Sponzoři se předhánějí, kdo svým kreativně pojatým vozem osloví větší počet diváků. Kolona doprovázená hudbou a tanečníky si v ničem nezadá s Love Parade. Z vozů na diváky prší reklamní předměty, takže v davu nezůstane nikdo, kdo by z místa odjel bez dresu, kšiltovky, klíčenky, plyšáka, čokolády, nákupní tašky, mávátka se jmény favoritů, bidonu, proteinových tyčinek nebo podobných dárků.

Přítomnost francouzské policie je mnohdy k vzteku. Bez ohledu na to, zda jedete autem, nebo šlapete pěšky, je to právě policie, která vám často zastoupí cestu a nepustí vás dál. Mnohdy hermeticky uzavírá celé čtvrti, aniž by to navenek mělo nějakou logiku. A co hůř, zdá se, že policisté odmítají připustit fakt, že na světě existují i jiné jazyky než francouzština. Nesuďte je ovšem přísněji, než je nutné. Jako brouk v davu nemáte tušení, jak těžké je usměrnit desítky, ba dokonce stovky tisíc příchozích tak, aby byla za všech okolností zajištěna průchodnost pro záchranáře a aby nikdo neohrozil samotný závod. Bez policie to nejde. Berte to jako fakt.

Jste ve Francii, tedy co se jídla týče, v ráji na zemi těsně předtím, než had slezl ze stromu a podal Evě jablko, tak si přece nebudete brát potraviny s sebou… Chyba! Ve velkých městech je to možná ještě v pohodě, ale obchůdky a restaurace v horských vesničkách jsou dimenzovány pro pár stovek starousedlíků, ne pro tisícihlavé hordy. Navíc zde tvrdě platí otvírací doba s tím, že v neděli je zavřeno úplně všude. Kdo chce přežít hodiny čekání na příjezd pelotonu, ten se vybaví jako na túru na jižní pól. Zkušeného fanouška Tour de France poznáte podle toho, že s sebou kromě itineráře vláčí velké zásoby jídla, pití a hygienických potřeb, křesílko, deku, pláštěnku, slunečník...

Pokud nepatříte k milovníkům nekonečných party, Tour de France pro vás bude přehlídkou ztraceného času. Čeká se úplně na všechno. Stojíte v kolonách, čekáte na parkování, sunete se s davem, abyste zakotvili u silnice a čekali dlouhé hodiny, než se něco stane. Zejména divácky nejatraktivnější místa, jako jsou průsmyky Col du Tourmalet a Col du Galibier, stoupání na Mont Ventoux nebo proslulá „zeď“ Mur de Bretagne, se během závodů stanou nedobytnými pevnostmi. I když se místem pojede až v pozdním odpoledni, vy tam musíte být brzy ráno. Na nějaký komfort můžete zapomenout, vzít s sebou malé děti je skoro na sociálku a na záchod se chodí za roh nebo do lesa. Na druhou stranu atmosféra je strhující. I ti, kdo jsou tu poprvé a třeba jako rodinný doprovod, se často nechají pohltit. Lidé se naladí do transu, a i když jsou z různých zemí a často si navzájem nerozumí, vždy nakonec najdou společnou řeč, protože ji najít chtějí. Přesvědčíte se o tom v Pyrenejích, v serpentinách vedoucích k Alpe d'Huez, zrovna tak jako v cílové rovince na Champs-Élysées.

Mobilní domy jsou symbolem Tour de France, stejně jako fanoušci s vlajkami a obličeji pomalovanými národními barvami. Kdo má obytný vůz, ten je král. Předpokládá to ovšem předčasný příjezd dlouho před itinerářem. Zkušený traveler se i se svým domem na kolečkách dostaví na místo i tři až čtyři dny před průjezdem závodníků, aby našel příhodné místo k parkování. Čas zbývající do závodu pak tráví grilováním, vyprazdňováním plechovkových piv, otvíráním lahví s vínem a sledováním závodu na velkoplošné televizi, kterou si postaví před vozem. V den závodu ji natočí tak, aby ji mohli sledovat i ostatní příchozí, kteří obytné vozy obklíčí ze všech stran. Jakmile utichne svist pelotonu, všichni horečně narvou skládací křesílka do útrob vozů, zabalí obrazovky i grily a už letí k další destinaci, kterou je zpravidla etapa konající se nejdříve za další čtyři dny, aby zas stihli zaujmout příhodnou pozici. Dvě hodiny po průjezdu cyklistů nepoznáte, že ještě před chvílí byly na místě tisíce lidí.

Tour de France skýtá výjimečnou příležitost vyzkoušet si, jaké to je projet si úseky etap, na nichž se zanedlouho strhne bitva mezi profesionálními stájemi. Dokonce i pár hodin před očekávaným průjezdem pelotonu můžete skočit na své kolo a šlápnout do pedálů. Pokud to vezmete sportovně, dočkáte se v těžkých stoupáních stejného diváckého přijetí jako velké hvězdy. Notně rozjaření fanoušci dělají, jako by nevěděli, že na vašem kole nestoupá Chris Froome.

Tour de France je ve Francii obrovským národním svátkem, a tak najednou prochází i to, co by za normálních okolností nepřicházelo v úvahu. Své auto můžete zanechat skoro kdekoli a vzhledem k tomu, že kempy jsou plné k prasknutí, starousedlíci přimhouří oko i v případě, že se rozhodnete stanovat na kruhovém objezdu nebo na jejich předzahrádce. Někteří vám dokonce přijdou nabídnout domácí víno.