Lví stopa: Kdo je Forrest?

SPORT

Velká vášeň se občas může zrodit zcela nenápadně. Své o tom ví Milan „Forrest“ Silný, cyklistický nadšenec se zálibou v dlouhých tratích a hlavní aktér výjimečného projektu pod taktovkou ŠKODA AUTO.

30. 5. 2018

Přezdívka „Forrest“ vychází z legendární filmové předlohy Forresta Gumpa, který se prostě jednoho dne rozhodl, že poběží, a to také udělal. Na rozdíl od něj má ale „náš“ Forrest cestu předem vytyčenou a cíl přesně daný. Během 13 dní vytvoří GPS záznamem své více než 2000 km dlouhé jízdy na území České republiky obrazec obrovského dvouocasého lva - symbolu české státnosti. Akce má našlápnuto na světový rekord - jednak v počtu lidmi ujetých kilometrů a jednak co do velikosti GPS obrazce s tématikou národního symbolu, který ve světě zatím nemá obdoby.

Průměrně plánuje Milan denně ujet okolo 160 kilometrů s tím, že nejkratší úsek měří 70 km a nejdelší bezmála 200 km. V průběhu jeho jízdy se k Forrestovi mohou na libovolné úseky přidávat jednotliví jezdci, nebo rovnou celé rodiny; Milan je však jediný, kdo určitě na kole lva „obkreslí“ celého. Jeho aktuální polohu bude možné živě sledovat na webových stránkách a sociálních sítích Lví stopy. Na stejném místě najdete i všechny další podrobnosti o projektu. Forrest vyrazil, v doprovodu vozu ŠKODA OCTAVIA, z pražské Podbaby už v sobotu 26. května, a protože takový úctyhodný výkon vyžaduje speciální přípravu, kondičku a nadšení, dostal několik otázek na tělo.

JAK DLOUHO UŽ TEDY JEZDÍTE?

Na kole mě učil jezdit už děda, ale velmi nenáročně, vždy jsme spolu třeba jeli do lesa na houby a kolo jsem si zvykl používat hlavě jako „přemisťovadlo“, dopravní prostředek. Využíval jsem ho hlavně při cestách po vesnici za kamarády, nebo na fotbalové zápasy. Když jsme potom trochu povyrostli, koupil jsem si od kamaráda silniční kolo, a abych ho pořádně vyzkoušel, tak jsem si řekl, že pojedu ze Slaného do Rakouska. Jeden den jsem jel tam, koupil pohlednici, poslal ji domů a druhý den jsem jel zase zpátky. Tenkrát mi mohlo být kolem dvaceti.

Když jsme pak začali s kamarády jezdit víc, tak prvních 30 kilometrů jsem za nimi „vlál“ a sotva jim stačil, na 50. kilometru už jsem byl na jejich úrovni a když okolo 60. kilometru už kamarádi chtěli jízdu končit, tak já se teprve dostal do svého živlu. Od té doby jsem stále posouval hranice toho, kolik kilometrů dokážu ujet v rámci jedné jízdy, až se mi loni podařilo ujet bez přestávky 1000 kilometrů.

O SVÝCH CESTÁCH JSTE NAPSAL PĚT CYKLOTURISTICKÝCH KNIH, MŮŽETE NÁM JE TROCHU PŘIBLÍŽIT?

Čtyři knížky se týkají českých a zahraničních „nej“, třeba v rámci kopců a pohoří, a ta pátá, s názvem Cyklistické maso v České kotlině, je takový přehled „nej“ zajímavostí a bizarností, třeba nejtěžší nebo nejdelší české cyklozávody, zimní závody na kolech se psím spřežením a podobně. Všechny knížky jsou jako moje děti, ale největší vztah mám právě k Cyklistickému masu, která mě „bolela“ nejvíc, protože ty akce, které jsem testoval a pak o nich psal, byly jedny z nejnáročnějších.

JAKÁ BYLA VAŠE MOTIVACE PRO NAPSÁNÍ KNIH? CHTĚL JSTE INSPIROVAT OSTATNÍ K PODOBNÝM VÝKONŮM?

Původním impulsem byly naše výlety s kamarády, kdy jsme například jezdili na kole po severní Africe, nebo vyšplhali na její nejvyšší horu a pak jsme se po pár týdnech sešli a zjistili, že každý z nás ty zážitky vnímal úplně jinak. Tak jsem si řekl, že všechny úhly pohledu zaznamenám a každou naši výpravu jsem převedl do psané podoby. Pak jsem někde objevil soutěž pro začínající autory cykloknih, kam jsem poslal kompilaci našich příběhů, týkajících se jen cyklistiky, a ta skončila na druhém místě. Vydavatel garantoval, že první tři místa vydá a moje první kniha se pak stala třetím nejlepším průvodcem roku. Další čtyři pak následovaly vzápětí.

JAKÁ VÁS ZA TY TISÍCE UJETÝCH KILOMETRŮ POTKALA NEJZAJÍMAVĚJŠÍ, NEBO NEJPODIVNĚJŠÍ PŘÍHODA?

Jednou jsem vydržel jet v rámci závodu 84 hodin v kuse a beze spánku, s čímž mi pomohly prášky s kofeinem a guaranou. Ke konci už jsem byl ve stavu, kdy jsem nedokázal rozpoznat, co je skutečnost a co je sen. Jednu vzpomínku mám na strom u cesty, který se mi před očima proměnil v lampu, ta se proměnila v kolegyni z práce, ze které se opět stala lampa. Když jsem se v duchu začal přesvědčovat, že jsou to pouze halucinace z únavy a že jim nesmím věnovat pozornost, tak ta lampa mi před očima přešla přes cestu.

CO VÁS OSLOVILO NA PROJEKTU LVÍ STOPA? PROČ JSTE SE ROZHODL STÁT VEDOUCÍM PŘEDJEZDCEM?

Když jsem loni ujel těch 1000 kilometrů, hledal jsem něco, čím bych to překonal. Dlouho jsem nemohl na nic přijít, až mě oslovila ŠKODA AUTO s tímto projektem, na který jsem nadšeně kývl. V České republice je nějakých 10 milionů obyvatel, a když osloví zrovna vás, abyste byl tím „Forrestem“, tak to se přeci odmítnout nedá. Co se týče jednotlivých etap Lví stopy, favority jsem si mezi nimi neudělal, naopak se rád nechám každou překvapit. Osobně jsem se na sobotní výjezd těšil už asi týden.