S ledovým mužem do chladných vod

Sprchujete se studenou vodou, máte otužovací sud, nebo chodíte v zimě plavat ven? Ledový muž Josef Köberl prozradí, jak studená voda může zlepšit život.

14. 3. 2023 Životní styl

„Když jsem ve studené vodě, jsem sám se sebou. Soustředěný jen na své tělo a mysl. Na všechno ostatní člověk zapomene. Je to něco, co mi zcela změnilo život,“ říká šestačtyřicetiletý Rakušan, který toho o ledové vodě ví skutečně hodně. Rukama mu prošlo přes pět tisíc amatérských otužilců. Koupání v ledové vodě je totiž výrazně komunitní aktivita. Pro party otužilců je to nejen zdravý, ale vyloženě společenský zážitek. Jak takové setkání s lidmi, kteří se chtějí ponořit do ledového jezera v Rakousku, vypadá, to uvidíte v tomto videu:

Josef Köberl se do ledové vody noří tak často, jak může – někdy každý den, jindy obden, někdy ale i třikrát až šestkrát denně. „Jsou to chvíle totálního oproštění od všech myšlenek, problémů, od životních těžkostí. Když se soustředíte a vnímáte, jak na vás chlad působí, je to něco odzbrojujícího. Povznášejícího. Okamžiky čirého štěstí,“ popisuje.

Josef Köberl se do ledové vody noří, jak jen to jde.

Takové jsou mentální benefity otužování. Ale i účinků na tělo je řada: zlepšuje se stav kůže, chlad má pozitivní vliv na vysoký krevní tlak a vůbec celkovou fyzickou kondici. Člověk díky této činnosti jednoznačně sílí. Nezpochybnitelný je vliv na náladu – stojí za tím hormony, díky nimž tělo po nějaké době tréninku nevnímá chlad jako bolestivý stav. Například hladina dopaminu je po absolvování ledové kúry až dvaapůlkrát vyšší než normálně.

Smočit, nebo plavat?

Jaký je rozdíl mezi otužováním bez pohybu, třeba právě v onom koupacím sudu na zahradě, a plaváním v ledové vodě? „Většina lidí začíná právě jen s vykoupáním. Je to zdravé a prospěšné, plavání je ale o dost vyšší a náročnější úroveň. Člověk se musí víc otevřít, být aktivnější, vždycky mentálně přítomen, nemůžete nechat myšlenky jen tak odplynout. Musíte vnímat signály svého těla. Naproti tomu statické koupání je jako meditace, uvolňuje a osvobozuje mysl,“ říká Josef Köberl.

Bublina otevřených a svobodných lidí

Kurzy Josefa Köberla prošlo už přes pět tisíc otužilců. Jak lekce vypadají? „Prvních dvacet minut si povídáme, chci lidi poznat, zjistit, jaké mají zkušenosti. Pak jim vyprávím o tom, jak na chlad reaguje lidské tělo, jaké dává signály, co mohou očekávat. Pak jdeme do vody a já se jich neustále vyptávám, protože řada lidí neví, co pociťují – je to záležitost nervů v kůži, které se chladem semknou k sobě, a tak signály do mozku vypadají jinak, člověk třeba ani nerozpozná, jestli mu je zima, nebo teplo. A když z vody vylezeme, nastává snad ještě důležitější část – zahřátí a regenerace. Jde o bezpečí. Také je potřeba začínat pomalu a postupně čas prodlužovat. Čím déle ve vodě jste, tím delší a náročnější je regenerace.“

Jeho kurzy už prošlo na pět tisíc otužilců.

Na auto musí být spoleh

„Potřebuji auto, na které se za všech okolností a v každé situaci mohu spolehnout. Jezdím často v horách, takže pohon všech kol je skoro nutnost. Když jste uprostřed země nikoho, je fajn vědět, že když vylezete z vody, čeká na vás suché a teplé útočiště. Parťák, který vás doveze zpátky domů. Kdybyste tuhle jistotu neměli, při pobytu ve vodě by vás nejistota rozptylovala, nebyli byste soustředění a koncentrovaní,“ říká Josef Köberl, kterému všechny požadavky splnil model Škoda Karoq.

„Karoq si mě hned získal. Je v něm všechno na svém místě. Nepotřebujete studovat manuál, abyste se auto naučili ovládat. A že jsem takové vozy zažil! Auto skvěle fungovalo a i v horách jsem cítil, že si se vším poradí bez problému. Výjezdy na zasněžené kopce byly díky pohonu všech kol hračka. Neméně důležité je se ze zimních hor zase dostat dolů. Hned po několika metrech jsem vnímal jistotu, s jakou si na kluzkém povrchu auto počíná. Jak říkám, ideální partner na cesty za dobrodružstvím. Ocenil jsem například jednoduché a intuitivní přepínání jízdních režimů doprovázené jasnými symboly. A moc se mi líbila jedna drobnost – možnost měnit barvu ambientního osvětlení v kabině. Když je vám zima, neměli byste být obklopeni modrou. Zapněte si žlutou, oranžovou nebo červenou a hned se budete cítit lépe. I takové maličkosti mají na náš mozek až zázračný vliv!“

Na sociálních sítích už se kolem Josefa vytvořila komunita nadšenců čítající asi tisícovku podobně zapálených duší. Ostatně koupání v ledové vodě ve větší partě lidí je také výrazně bezpečnější. Navíc si tak otužilci snáze předávají zkušenosti a poznatky. Josef jim ukazuje krásu této aktivity i to, že si při otužování mohou užít legraci. „Je fajn, když lidé sdílejí své zážitky a zkušenosti a posílají informace dál. Jsou spokojení. Z těch více než pěti tisíc lidí se to nestalo jenom u hrstky těch, kteří přišli s jinak nastavenou hlavou. Všichni ostatní jsou otevření a svobodní,“ popisuje, jak to v jeho otužilecké bublině chodí.

Po plavání nastává neméně podstatná část - zahřátí a regenerace.

Začínáte? Ledový muž radí, jak na to

To nejdůležitější: ujistěte se, že jste zdraví. Že máte v pořádku srdce a všechno ostatní. Zajděte k lékaři. Pokud jste z lékařského pohledu v pořádku, otužování nic nebrání.
Základní poučka zní – každý jsme jiný, každému sedí něco jiného, jiné tempo. Děláte to pro sebe, pro radost. Nespěchejte na sebe.
Začínejte pomalu a postupně. Ideální je běžná každodenní sprcha – zakončete ji vlažnou, za pár dní či týdnů chladnou a nakonec studenou vodou. Jděte na to postupně, zlehka, bez tlaku.
Přidávejte tak, aby vám bylo příjemně. Naslouchejte svému tělu.
Jděte k rybníku nebo řece a ponořte se. Nebuďte tam sami. Ideálně si s sebou vezměte někoho, kdo s otužováním a studenou vodou má zkušenosti.
A zase pomalu a postupně. Jak si budete zvykat (týdny, měsíce), začněte plavat a pobyt ve vodě prodlužovat.
A pořád pamatujte: celou dobu jde především o poznávání vlastního těla, jeho signálů, reakcí, pocitů.

Zobrazit 13 fotografie

Josef Köberl

Otužilecké začátky Josefa Köberla byly dílem náhody. Intenzivně se věnoval plavání a v roce 2014 se dočetl o devítikilometrovém maratonu na Halštatském jezeře v Solné komoře v Horním Rakousku. Rozhodl se závod v ledové vodě zkusit. Trénoval na něj přitom pouhé tři týdny. Když z jezera vylezl, řekl si, že když dokázal tohle, zvládne přeplavat i Lamanšský průliv. A dokázal to – průliv hned v roce 2015 přeplaval za 14 hodin a 21 minut. Následovala první „ledová míle“, tedy 1 609 metrů ve vodě o teplotě nižší než pět stupňů, kterou Josef uplaval jako vůbec první Rakušan. Výkon v následujících letech zopakoval ještě pětkrát. V říjnu 2019 ustavil světový rekord v disciplíně „nejdelší doba strávená v plném kontaktu těla s ledem“. U hlavního železničního nádraží ve Vídni strávil 2 hodiny, 8 minut a 47 sekund v prosklené vaně naplněné ledovými kostkami. V červenci 2021 si na Hintertuxu připsal další prvenství – za 38 minut a 32 sekund uplaval 1 511,5 metru ve vodě o teplotě minus 0,23 stupně Celsia, což je světový rekord pro sladkou vodu.