Enyaq iV dobývá vesmír. Jak se dostat blízko ke hvězdám?

Při tvorbě snímku meteorického roje Orionid pomáhal českému astrofotografovi Petru Horálkovi i elektrický Enyaq Coupé iV. Zjistěte, co vznik takového snímku obnáší a jak k němu elektromobil napomohl.

9. 12. 2022

Fotografování krás noční oblohy se Petr Horálek věnuje dlouhodobě a někdy je to zdlouhavá a náročná práce. Jeho snímek meteorického roje Orionidů například vznikal dlouhých sedm let, během kterých se Petr vydával do odlehlých míst, kde není obloha ovlivněna světelným smogem. A při jedné z těchto výprav mu jako „expediční“ vůz posloužila Škoda Enyaq Coupé iV.

„Mám na auto specifické nároky, které Enyaq Coupé iV rozhodně splňuje,“ vysvětluje Petr, proč uvítal možnost vyzkoušet si při své práci elektromobil značky Škoda. „Musí mít dobrý dojezd, někdy při výpravě za nočním focením najedu i stovky kilometrů. Musí být také prostorný, nejen proto, aby pobral veškerou mou techniku, ale třeba i proto, abych si v něm mohl pohodlně zdřímnout. Nezřídka vyrážím do míst, třeba ve slovenských horách, kde žijí medvědi a tam venku ve spacáku opravdu spát nechci. A to nemluvím o tom, jak praktická do terénu byla čtyřkolka,“ vysvětluje astrofotograf.

Enyaq Coupé iV ho okouzlil i prosklenou panoramatickou střechou vozu. „Svit hvězd sice trochu tlumí, ale dává mi dobrou představu o tom, co moje fotoaparáty rozestavené venku kolem auta vidí,“ říká Petr. A líbí se mu i detaily, vůz nabízí dostatek možností pro nabíjení veškeré techniky a Petr oceňuje i vychytávku v podobě Virtuálního pedálu, pomocí kterého lze „vykopnutím“ nohy bezdotykově otevřít zavazadlový prostor. „Když jsem ověšený technikou, je to moc příjemná věc,“ usmívá se.

astronomer_storyboard_010_a8ab6f0aProsklená střecha dává dobrou představu o tom, co fotoaparáty rozestavené kolem auta vidí.

Jako člověka, který často vyráží do „divoké“ přírody a má k ní blízký vztah, ho samozřejmě těší i fakt, že je Enyaq Coupé iV elektromobil. „Vedle lokálně bezemisního provozu je fajn i tichý pohon, díky kterému zbytečně neruším zvěř. To by mi mohlo pomoci v situacích, kdy bych chtěl zvířata fotit společně s oblohou,“ uvažuje Petr. Jeho specialitou jsou totiž právě fotky, na nichž není jen samotná noční obloha, ale kde hraje významnou roli i krajina a v ní právě lidé nebo zvířata. Zlomem v jeho kariéře fotografa byl snímek, který v roce 2014 pořídil na Novém Zélandu a který NASA vybrala jako Astronomický snímek dne. Od té doby získal tuto poctu víc než třicetkrát. Nejnověji právě v případě snímku roje Orionid.

SkyPortal_horalek_960_a1fe6c4aSnímek Petra Horálka, který v roce 2014 pořídil na Novém Zélandě a kterým poprvé zaujal NASA.

Sedm let práce

Letos 28. října NASA ocenila již 35. snímek Petra Horálka, publikovala jej pod názvem Sedm let Halleyova prachu. Snímek vznikl právě i s pomocí elektromobilu Enyaq iV a NASA ocenila nejen krásu snímku, ale i celkovou pracnost. Petr na něm pracoval průběžně sedm let. „Orionidy jsou pozůstatkem slavné Halleyovy komety, která se k Zemi vrátí až v červenci roku 2061, ale každoročně nám ji kolem 21. října připomíná právě tento meteorický roj. Není zdaleka tak silný, jako mezi veřejností dobře známé Perseidy, v naší zeměpisné šířce se na obloze objeví v době maxima pět až sedm meteorů za hodinu. A šanci fotit mám v zásadě jen několik dní kolem maxima, vše také ovlivňuje počasí, musí být samozřejmě jasná obloha, což bývá v říjnu problém,“ vysvětluje Petr, proč zabral vznik snímku takovou dobu.

astronomer_storyboard_018_new_fef181fbČekání na ten správný moment

Zajímavé je, že fotky nepocházejí z jednoho místa. Důvodem je různá povětrnostní situace v průběhu sedmi let focení, která Petra nutila fotit vždy trochu jinde. „Výsledná fotografie je složenina řady časosběrných snímků noční oblohy z několika míst v Česku a na Slovensku, plus je tu panoramatický snímek krajiny, což je v tomto případě oblast Prešovských sopek. Tu jsem nafotil spolu s maximem Orionid v říjnu pandemického roku 2020,“ říká Petr. Na výsledné fotografii je vidět celkem 47 meteorů a k tomu výrazná planeta Mars, která bude letos v prosinci nejblíže k Zemi za poslední dva roky.

petr_horalek_zeland2_ebc07cf7Unikátní snímek meteorického roje Orionid vznikal postupně 7 let a kvůli špatným povětrnostním podmínkám byly meteory foceny na různých místech v Česku a na Slovensku. Při jeho dokončení Petru Horálkovi pomohl i elektromobil Enyaq iV a námaha se vyplatila: 28. října 2022 fotografii publikovala NASA jako Petrův už 35. prestižní Astronomický snímek dne. (Pro větší náhled rozklikněte)

Cesty za tmou

Kromě štěstí na počasí je při takovém focení důležité vydat se do oblastí, kde není obloha ovlivněna takzvaným světelným smogem, který je způsoben nešetrným a špatně řešeným umělým osvětlením z měst. Ve skutečnosti problém netrápí jen astrofotografy, ale také přírodu a v důsledku zdraví nás všech. „I pro pouhé lidské oko je světelný smog rušivý i ve vzdálenosti až 50, klidně i 80 kilometrů od jakéhokoli většího města. Pro foťák je to samozřejmě daleko horší, je to patrné i přes 200 kilometrů daleko od velké aglomerace,“ vysvětluje Petr.

V Evropě je podle něj míst, která by byla takto dostatečně daleko od světelného znečištění, jen málo. „Jednou z nejlepších lokalit je z tohoto hlediska Park tmavé oblohy Poloniny na Slovensku, vhodná místa najdeme i na Velké Fatře nebo v Beskydech, velmi dobrá je také Šumava,“ vyjmenovává Petr některá místa, která často lákají i amatérské fotografy. Sám pak třeba při vyhledávání vhodných míst využívá webovou stránku www.lightpollutionmap.info. „Za tmou bez světelného smogu a za různými úkazy my astrofotografové často cestujeme po celém světě, ale začínající fotografové mohou hledat místa ve svém okolí,“ radí fotograf.

Podle něj přitom stačí relativně základní výbava. „Důležitý je kvalitní a pevný stativ, to je úplný základ. Z něj vyfotíte něco i dobrým mobilem, ale kdo to myslí vážně, měl by investovat do digitálního fotoaparátu s větším čipem, než mají mobily, tedy do zrcadlovky nebo moderní bezzrcadlovky,“ popisuje výstroj. Pak už jen stačí vybrat si vhodné místo s oblohou bez rušivého světla civilizace a začít experimentovat. To chce podle Petra trochu trpělivost: „Zkoušejte několikasekundové expozice při vyšším ISO a maximální světelnosti, zjišťujte limity svého foťáku. Překvapením pro mnoho začátečníků je, že poměrně rychle zachytí mnohem víc, než co je vidět očima, ale to je jen začátek, od kterého se teprve mnozí odrazí,“ radí zkušený fotograf noční oblohy.

Petr Horálek

Sám sebe Petr Horálek popisuje jako popularizátora astronomie, spisovatele, cestovatele a milovníka a fotografa krás (nejen) noční oblohy. Prakticky za vše z toho „může“ jeho vášeň pro noční oblohu a její fotografování. Nebýt jí, jen těžko by získal více než 30 ocenění Astronomický snímek dne NASA, nestal by se prvním českým fotoambasadorem Evropské jižní observatoře nebo delegátem Mezinárodní asociace pro tmavé nebe. Právě díky své vášni nejprve vystudoval Teoretickou fyziku a Astrofyziku na Masarykově univerzitě v Brně, následně pracoval třeba jako astronom na Akademii věd ČR, pak na Hvězdárně v Úpici a poté na Hvězdárně Valašské Meziříčí a nyní také jako popularizátor astronomie na Fyzikálním ústavu v Opavě. Od roku 2015 působí na volné noze jako lektor, pořádá fotografické workshopy a vedle výše zmíněných rolí přispívá také do časopisu Tajemství vesmíru. V roce 2015 se mu díky jeho úspěchům dostalo pocty v podobě po něm pojmenované planetky, 6822 Horálek, kterou v roce 1986 objevila astronomka Zdeňka Vávrová. Doposud vydal tři knihy, pořádá pozorování noční oblohy a přednáší o svých cestách.
www.petrhoralek.com

Další články v seriálu Budoucnost mobility

Zobrazit více Zobrazit méně