1936: Rapidem za polární kruh a na olympiádu do Berlína

Byla to odvážná pouť čtyř mladých mužů, kdy během měsíce ujeli 10 622 kilometrů, podívali se za severní polární kruh, aby se pak odtud vydali v rámci Olympijské hvězdicové jízdy do Berlína, který se chystal na pompézní sportovní událost.

16. 5. 2025 130 let

Šéfem výpravy a šofér, jak se ostatně i v zápiscích sám tituloval, byl třiadvacetiletý student práv Vladimír Štůla. Společně s ním do stříbrně šedého sedanu Škoda Rapid ještě usedli Bohumír Pokorný (pokladník, fotograf, krejčí), Bohumil Zahradník (ubytovatel, tiskař) a Ladislav Týra (navigátor, mechanik a kameraman). A za finančního přispění automobilky, od které dostali dvacet tisíc korun československých, se 25. června 1936 vydali na sever.

Dne 12. července se dostali do nejsevernějšího bodu své cesty, přístavu Liinahamari (dnes spadá pod Rusko) na břehu Severního ledového oceánu. Podle Štůlových zápisků závěrečných 868 kilometrů „Velké arktické silnice“ jeli nonstop.

Po dni volna se vydali zpět na jih, přičemž ve městě Tormio na švédsko-finské hranici se oficiálně zapojili do oné Olympijské hvězdicové jízdy, která byla doprovodnou soutěží k berlínským letním hrám. Posádka pokračovala do Helsinek, odtud přejela lodí na pobřeží Estonska a přes Lotyšsko a Litvu směřovala k tehdejší německé hranici. V Königsbergu (dnes ruském Kalingradu) absolvovali první průjezdní kontrolu a po cestě do Berlína museli dostat „štempl“ ještě v dalších šesti, které od sebe vždy dělilo minimálně 250 kilometrů. Následně 30. července dorazili na závodní dráhu Avus, jinak část výpadovky z Berlína na Postupim, po níž se běžel i olympijský maraton.

O den později už bylo kvarteto přivítáno s velkou pompou v Praze, aby další den byly zveřejněny výsledky, podle kterých Štůlova parta skončila druhá za Němci, kteří vyráželi z Atén. Dne 3. srpna se však v Berlíně uskutečnilo oficiální vyhlášení, na které dorazil i Štůla a kde jeho tým byl prohlášen faktickým vítězem. „Byl jsem oficielně prohlášen absolutním vítězem od vůdce německého motorismu pana Hühnleina a kromě zlaté medaile mi byl předán stříbrný pohár, čehož se nedostalo nikomu. Mám za to, že v Berlíně byl v automobilových kruzích velký rozruch, že mezi dvaadvaceti národy a sto šedesáti vozy zvítězil Čechoslovák, a proto se podobně jako v aviatice čachrovalo s body i zde,“ uvedl Štůla po návratu v Národních listech. A odkázal i na svědectví lidí z velvyslanectví, kteří se vyhlášení účastnili.