Startování aut bývala věda. Dnes stačí klíč v kapse

Po tomto obřadu musel řidič dojít k přídi vozu, shýbnout se ke klice, během pootáčení odhadnout podle odporu kladeného motorem v kompresní fázi cyklu správný bod, kdy má klikou škubnout. Aby vůbec zabrala, musela se nejdříve zatlačit směrem k motoru. Celé to chtělo švih a grif.

L&K BSC z roku 1908 se startováním na kliku

Když už se motor rozeběhl, přesunul se řidič zpátky k volantu, aby mu ještě neprohřátý dvouválec nezhasl. Ještěže měly motory z počátku 20. století nízký kompresní poměr a nekladly při nahazování velký odpor. Jak je vidět na videu, správně seřízený sportovní vůz L&K BSC z roku 1908 naskočí napoprvé. Po skončení jízdy stačilo přerušit elektrický obvod zapalování pootočením klíčku na dřevěné přístrojové desce.

Startér na scénu!

Zhruba před sto lety se v automobilech z Mladé Boleslavi začaly ve větší míře uplatňovat elektrické startéry. Již od přelomu 20. a 30. let bylo na vozech L&K k dispozici tlačítko pouštějící elektrický proud do „sklopkového startéru“. Jeho pastorek se totiž k ozubenému věnci setrvačníku motoru přiklápěl. Později se prosadilo vysouvání pastorku v podélné ose startéru. Nejspolehlivěji tento posun zajistilo mechanické zařízení, obvykle pedál na podlaze. Takový měla třeba předválečná Škoda Rapid nebo „Tudor“ čili Škoda 1101/1102 ze 40. let.

Předválečná Škoda Rapid nebo „Tudor“ ze 40. let startovaly pomocí malého pedálu vpravo od „plynu“.

Sešlápnutí zároveň sepnulo elektrický obvod a startér se roztočil, po uvolnění pedálu jej zpětná pružina vytáhla ze záběru a obvod se opět přerušil. Následník „Tudorů“, populární předchůdce Octavií přezdívaný „Spartak“ (Škoda 440 z poloviny 50. let), místo pedálu sázel na táhlo pod volantem.

Proměna startéru po válce, zde v modelu Spartak

U luxusnějších vozů se ovšem už od 20. let používaly startéry samočinně zasouvané do záběru. Skutečnou raritu představuje Škoda Hispano-Suiza, jejíž první vyrobený exemplář sloužil deset let československému prezidentu T. G. Masarykovi. „Hispánka“ dostala dva akumulátory, každý z nezávislých elektrických obvodů měl na přístrojové desce vlastní tlačítko. Řidič si mohl vybrat, které stiskne. Pokud byly akumulátory slabé, aktivoval obě současně.

Pootočte klíčkem!

Skutečný milník v dějinách startování vozů Škoda reprezentuje „Embéčko“, od roku 1964 vyráběný model Š 1000/1100 MB. Řidič vylovil z kapsy sadu klíčů, jedním si odemkl dveře a jiný zasunul do spínací skříňky. Ta se z přístrojové desky přesunula na sloupek volantu. Navíc se pootočením klíčku do další polohy spustil startér. Jednoduchý pohyb, na jaký se nezapomíná.

Škoda 1000/1000 MB v první polovině 60. let přinesla startování na klíček.

Koncepce škodovek s motorem vzadu, vyráběných až do počátku 90. let, přinesla i nezvyklou polohu sytiče na podlaze. Napřímilo se tak spojení jeho páčky s karburátorem, ať už lankem, nebo ocelovou strunou. Samočinný sytič, díky němuž odpadla dříve rutinní procedura spojená se studenými starty, se objevil krátce u Š 1000 MB a potom znovu až s modelem Favorit, tedy po roce 1987. 

Podstatným vývojem prošly také klíčky. Původně bývaly jednoduché, tedy snadno padělatelné a zaměnitelné. Ploché „bošáky“ (podle dodavatele příslušenství Bosch) v nouzi nahradil i šroubovák. Později se používal jednostranný klíček, takže si za tmy musel řidič hmatem ověřit, v jaké poloze jej zasunout do spínací skříňky. V 90. letech se vrátily klíčky oboustranné, navíc mnohem lépe zabezpečené. Počínaje modelem Felicia (1994) v něm nechyběl imobilizér, elektronické zařízení bránící nastartování motoru po vložení nesprávného klíče. Velmi praktickou inovací se v roce 1999 u vozu Fabia stal přechod na sklopné klíče, které už netrhaly kapsu.