Lovci setin v jedné i ve dvou stopách

Kolo, které pro časovku volí třeba závodníci na Tour de France, základ v sériovém modelu nemá, začíná se na čistém listu papíru, ale stejně jako auto musí projít homologací. „Tu pro jednotlivé komponenty provádí Mezinárodní cyklistická unie (UCI), ať už jde o rám, nebo helmu. Ty musí být zároveň v prodeji i pro běžné zákazníky,“ přibližuje bývalý profesionální cyklista Zdeněk Štybar, mimo jiné trojnásobný mistr světa v cyklokrosu a vítěz etapy na Tour de France v roce 2015.

U kola se kontroluje například minimální hmotnost 6,8 kilogramu. Závodní speciály mají také nástavce na řídítka pro ergonomický a aerodynamičtější úchop. Pravidla pak omezují horizontální vzdálenost mezi středem převodníku a koncem úchopů na řídítkách, podle výšky jezdce to může být 80 až 85 cm. „A samozřejmě se kontroluje, jestli nemá závodník elektromotory v kole, což je podvod. Převody, respektive počet zubů na nich, zatím limitované nejsou a závodníci si je dokonce personalizují,“ dodává Štybar.

Nástavec na řídítka, takzvaná hrazda, zvyšuje pohodlí, efektivitu při jízdě a především aerodynamiku.

U aut kategorie Rally2 se homologuje nejdřív sériové auto a pak i soutěžní speciál. Kontroly se provádí i v rámci každé rally při technických přejímkách a v cíli jde ještě prvních pár vozů na konečné přejímky. „Během nich si může komisař vyžádat třeba i kontrolu pístů. Což znamená odmontovat hlavu motoru, vyndat písty a zkontrolovat, jestli je díl v souladu s homologací. Není to tak časté, ale komisaři na to mají právo, aby nedocházelo k podvodům,“ popisuje Jareš.

Časovkářské kolo si můžete objednat, i když nejste závodník. Stačí si pak nasadit helmu a můžete zažít jízdu jako z Tour de France třeba hned za vraty svého domu. Se soutěžním speciálem je toto složitější: Koupit si ho můžete i bez soutěžní licence, ale do soutěže vás bez ní nepustí a bez patřičného povolení nemůžete legálně vyjet ani na veřejnou komunikaci.

Vzduch je přítel i nepřítel rychlosti

U závodních strojů se hodně řeší aerodynamika, tedy schopnost prorážet vzduch a usměrňovat jeho obtékání. Čím rychleji jedete, tím je pasivní odpor větší, proudění turbulentnější a pohyb vpřed se tak stává náročnějším. Aby soutěžní speciály kladly v tomto směru co nejmenší odpor, vyvíjí se jejich tvar v takzvaných aerodynamických tunelech.

U aut je drahá návštěva tunelu běžná, testuje se zde však i časovkářské kolo, což je jeden z hlavních rozdílů oproti běžným kolům. Navíc se řeší i samotný jezdec, který může být případně zastoupen 3D modelem. Na rozdíl od auta je totiž cyklista součástí aerodynamiky kola. Vedle rámu nebo řídítek se tak ladí i on, jeho kombinéza, obuv či helma. Roli hraje každý detail včetně ponožek.