Důkazem, že filozofie Simply Clever patří k DNA automobilky ŠKODA, je tradiční důraz mladoboleslavských vývojářů a designérů na „jednoduchou promyšlenost“ vozidel, uplatňovaný již od prvotních návrhů. Příkladem šel zobrazený typ 110, zástupce poslední generace vozů Laurin & Klement a zároveň první mladoboleslavská škodovka. V roce 1925 se totiž značka L&K spojila se silným strategickým partnerem, Škodovými závody v Plzni.

Základní model Laurin & Klement ŠKODA 110 rozvíjel osvědčenou robustní konstrukci. Na podvozku s žebřinovým rámem o rozvoru 2950 mm měli zákazníci k dispozici čtyři verze praktických uzavřených karoserií, dále roadster, případně čtyř- či šestisedadlový „phaeton“ přezdívaný „vana“. Tedy otevřený vůz se sedadly ve dvou či třech řadách. Prostřední bylo možné zcela sklopit a při částečném obsazení vozu tak uvolnit místa pro nohy cestujících vzadu. Za horkých dnů přišlo vhod výklopné čelní sklo, při defektu pneumatiky nemusel řidič vykládat zavazadla díky skvěle přístupné dvojici rezervních kol po stranách přední kapoty.

V době, kdy automobily platily za luxusní zbytné zboží, přišla značka ŠKODA s důvtipným řešením. Vyvinula kombinovanou karoserii, slučující výhody osobního vozu s dvoumístným valníkem o užitečné hmotnosti 500 kg. Ložná plocha měla rozměry 1750 x 1580 x 400 mm, nakládací hrana ležela necelý metr nad vozovkou. Přední část vozu až za přední sedadla zůstávala fixní, snadnou a rychlou záměnou zadního nástavce se užitkové vozidlo, sloužící drobnému živnostníkovi k rozvážce zboží, o víkendu změnilo v plnohodnotný čtyřmístný osobní automobil. Podnikatel se tak mohl se svojí rodinou vydat na výlet či dovolenou. Nezapomínejme, že v roce 1925 se do práce chodilo i v sobotu a dokonce i z volné neděle se tehdy Češi těšili teprve 20 let.

VŠE POTŘEBNÉ PO RUCE:

ŠKODA 256

V Mladé Boleslavi vyrábějí dvoustopá motorová vozidla nepřetržitě od roku 1906, což společnost Laurin & Klement / ŠKODA řadí k automobilkám s nejdelší a nejbohatší tradicí na světě. Hned od počátku patřily k pilířům úspěchu firmy kromě osobních verzí také užitková vozidla. Časté sdílení velkoryse dimenzovaných technických komponentů snižovalo výrobní i servisní náklady. Velmi kultivovaný řadový šestiválec reprezentativní řady ŠKODA Superb o výkonu 80 koní (59 kW) poháněl také nákladní vozidlo ŠKODA 256 s nosností 2500 – 3000 kg. Továrna nabízela i verze na alternativní palivo - dřevoplyn. Výkon sice klesl o čtvrtinu, jenže špalíky z tvrdého dřeva bývaly podstatně levnější a dostupnější než lihobenzinová paliva.

V letech 1939 - 1947 vzniklo 5514 vozů ŠKODA 256, od valníků přes autobusy po speciální nástavby, zahrnující pojízdné dílny, sanitky či radiovozy. Vzhledem k celkovým rozměrům i hmotnosti vozidla se na zadní nápravě uplatnila dvojmontáž.

Ve 40. letech silničáři ještě neměli k dispozici moderní sypací vozy. Mladoboleslavští konstruktéři usnadnili řidičům z povolání jejich těžký život několika důmyslnými inovacemi v duchu filozofie Simply Clever. Do jinak nevyužitého prostoru pod ložnou plochou za levým zadním kolem zabudovali výsuvnou schránku s dostatečným množstvím posypového materiálu. Přidali praktickou plechovou lopatku, takže podsypání prokluzujících pneumatik bylo dílem okamžiku.

V roce 1936 se mladoboleslavská automobilka objemem výroby i exportu do více než 50 zemí světa stala československou jedničkou. Klíčem k úspěchu byly důmyslně řešené, velmi spolehlivé a při pořízení i v provozu levné vozy modelové řady ŠKODA Popular a větší Rapid. Podstatnou přidanou hodnotu představovaly výtečné jízdní vlastnosti, zaručené nezávislým zavěšením všech kol, lehkým a přitom tuhým páteřovým rámem podvozku a uvolnění prostoru pro nohy řidiče se spolujezdcem přesunutím převodovky k zadní nápravě.

U prvních sérií Popularu, dodávaných bez diferenciálu, zadní kola na mokré trávě, v suti a blátě zabírala stejnoměrně, málokdy proklouzla. V roce 1934 zvládla čtveřice Popularů náročnou expedici z Prahy přes Turecko, Írán a Afghánistán až do indické Kalkaty. Napřesrok vyjel Břetislav J. Procházka po kamenité turistické stezce až na vrchol Sněžky!

V únoru 1935 roku testovali mladoboleslavští technici v okolí Špindlerova Mlýna nové příslušenství, usnadňující zásobování horských chat v zimním období. K patrolování na hřebenech pohraničních hor podobný vůz potřebovalo také četnictvo a finanční stráž, odkázané na vlastní lyže či pomalé koněspřežné saně.

Na řízená kola Popularu se připevňovaly kovové lyže, adhezi zadních pneumatik vzadu podstatně zlepšily řetězy. Z testů vyplynulo, že lyže musejí být místo snýtování svařeny, navíc vzadu asi o 2 cm užší než vpředu a s lyžnicí z navoskovaného jasanového dřeva, aby se na ně nelepil sníh. Jezdilo se na první převodový stupeň, umožňující plně využít točivého momentu dvacetikoňového motoru. Důmyslně řešená škodovka mohla za sebou na laně táhnout hned několik lyžařů. Řešení v duchu filozofie Simply Clever vlastně suplovalo tehdy ještě málo rozšířené lyžařské vleky.