Škrabka na sníh skrytá ve víčku nádrže, deštník v bočních dveřích, odnímatelná svítilna po straně zavazadlového prostoru nebo třeba trychtýř integrovaný v uzávěru nádržky ostřikovačů čelního skla – dnešní nenápadné pomocníky ve vozech ŠKODA zná asi každý.

Začalo to ale mnohem dřív. Už na počátku historie značky ŠKODA se za podobně chytrými a přitom zdánlivě prostými prvky skrývala pečlivá práce vývojářů, ověřená zatěžkávacími zkouškami a splňující nekompromisní nároky na bezpečnost.

Václav Laurin, spoluzakladatel firmy a konstruktér jejích prvních jízdních kol, motocyklů i automobilů, byl autorem řady zlepšováků, které bychom dnes bez váhání zařadili do kategorie Simply Clever. Na konci 19. století vyvinul třeba ložiska s vysokou odolností proti vlhkosti, takže jezdci na mladoboleslavských kolech SLAVIA už je nemuseli po jízdě v dešti promazávat. Ještě zásadnější inovaci přinesl první motocykl značky LAURIN & KLEMENT, představený 18. listopadu 1899. Měl totiž motor v dolní části rámu – nikoli na nepraktickém místě nad předním kolem jako dřívější francouzské stroje. Podstatně se tím zlepšila ovladatelnost i stabilita motocyklu, jezdec se navíc chránil před odstřikujícím olejem a snížilo se riziko popálení o motor. Za dnes už samozřejmou koncepci motocyklu vděčíme právě českému technikovi Václavu Laurinovi.    

Motorová vozidla bývala na počátku 20. století luxusním zbožím. Vyplatí se vůbec? Váhající zákazníky přesvědčila mladoboleslavská značka nejen kvalitou své produkce, sportovními úspěchy a poměrem cena/výkon, ale také důmyslnými řešeními rozšiřujícími využitelnost motocyklů, automobilů či speciálních vozidel v praktickém životě. Zájemce z řad zemědělců tak zaujala možnost využít motocykl LAURIN & KLEMENT k pohonu zemědělských strojů – od řezačky přes cirkulární pilu po čerpadlo pro zavlažování. Laurinka na stojánku, se zadním kolem volně se otáčejícím nad zemí, byla dlouhým koženým řemenem spojena s příslušným zařízením. Větší zemědělskou techniku mohl pomocí řemenice před chladičem pohánět třeba motorový pluh L&K Excelsior – tak jako na fotografii ze sklizně v roce 1916.

V roce 1925 vstoupil do společnosti LAURIN & KLEMENT silný partner, plzeňský koncern ŠKODA, ale to nebylo jediné chytré spojení. Základním modelem tehdejší široké nabídky byl vůz řady LAURIN & KLEMENT ŠKODA 100/110. Tento pohodlný automobil sice nabídl dost místa i početným rodinám, jenže málokterá si ho mohla dovolit. Ostatně na víkendové výlety bylo málo času, běžně se pracovalo i v sobotu. Důvtipné řešení nabízející dvě karoserie v jedné rozšířilo ale využitelnost vozidla na sedm dní v týdnu. Přední část až za přední sedadla byla pevná, po uvolnění několika šroubů šlo ale zadní partii sejmout a snadno nahradit valníkovou nástavbou s ložnou plochou rozměrů 1 750 × 1 580 × 400 mm. Živnostníci tak měli rázem k dispozici robustní užitkový automobil o nosnosti 500 kg, který se na víkend proměnil v šestimístný rodinný vůz. Této výměně karoserie svépomocí předcházela nabídka servisů, jejichž zruční pracovníci dokázali provést záměnu verze pro letní provoz za uzavřenou „zimní“ karoserii třeba i za sedm minut. Mimochodem slovní spojení „kombinovaná karoserie“ dalo vzniknout dnes používanému „kombi“, chápanému jako dva vozy v jednom: cestovní plus pracovní/nákladní.      

Počátkem roku 1935 nevěřili návštěvníci Špindlerova Mlýna v Krkonoších vlastním očím: hlubokými závějemi se zdatně probíjel lidový model ŠKODA POPULAR! Horské chaty v zimě zásoboval vším potřebným, k patrolám na hřebenech ho využívali četníci nebo finanční stráž, a to všechno jen díky chytrému příslušenství. Na přední kola vozu POPULAR se připevňovaly speciální kovové lyže, adhezi zadních pneumatik roztáčených litrovým čtyřválcem podstatně zlepšily řetězy. Z testů vyplynulo, že lyže musejí být místo nýtování svařeny, navíc vzadu asi o 2 cm užší než vpředu a se skluznicí z navoskovaného jasanového dřeva, aby se na ni nelepil sníh. Jezdilo se na první převodový stupeň, umožňující plně využít točivého momentu dvacetikoňového motoru. Takto upravený vůz POPULAR mohl za sebou na laně táhnout hned několik lyžařů, suploval tak tehdy ještě málo rozšířené lyžařské vleky.

Za 125 let své historie vyvinula automobilka ŠKODA hned několik vozů ušitých na míru potřebám lokálních trhů. Tak třeba Skopak, tedy Škoda–Pákistán, vyráběná v letech 1970–1971 v Karáčí. Vlastně šlo o pick-up na bázi modelu ŠKODA OCTAVIA. Pojatý byl ale jako praktická skládačka umožňující různé modifikace. Navíc měl Skopak chytře vyřešené sklopné čelní sklo, jeho výška se zredukovala na 1 100 mm. Snadněji tedy podjel případné překážky, například kmen stromu padlý přes hluboký úvoz. Nejlevnější dvoumístné provedení vozu Skopak mělo podobu pick-upu bez dveří, pouze s řemeny chránícími posádku před vypadnutím v zatáčce či na terénních nerovnostech. Zdánlivě primitivní náhrada za běžné křídlové dveře mimochodem vyhovovala ozbrojeným složkám, posádka totiž mohla vozidlo rychleji opustit.

Na bázi lehkého užitkového automobilu ŠKODA FELICIA PICKUP vznikl v roce 1996 sympatický vůz pro volný čas, nazvaný FELICIA Fun. Jeho karoserie dostala „prázdninový“ žlutý odstín a kromě zatraktivnění vzhledu plastovými díly budila pozornost také důmyslnými řešeními. Patřil k nim například „party trik“. Šlo o výklopnou a posuvnou zadní stěnu původně dvoumístné kabiny, umožňující rozšířit obsaditelnost pick-upu o další dvě místa. Ta navíc byla velmi vzdušná, protože se nacházela v zadní otevřené části vozu, v podstatě na ložné ploše. Na bezpečnost pamatoval robustní ochranný rám nad hlavami posádky, cestování zpříjemnilo zadní sklo plnící funkci účinného windshotu známého z moderních kabrioletů. Čtyři tisícovky rozverných vozítek se v moři více než 1,4 milionu vyrobených vozů řady FELICIA rozhodně neztratily a dnes jsou perspektivním sběratelským kouskem.

V roce 1996 se nabídka mladoboleslavské automobilky rozšířila o vůz nižší střední třídy se staronovým jménem OCTAVIA. K dosavadním hatchbackům, kombi a pick-upům tak přibylo další praktické provedení karoserie se splývající zádí a snadným přístupem k rozměrnému prostoru pro zavazadla: liftback. Jenže u vozů vyšších tříd byli zákazníci zvyklí na provedení sedan se stupňovitou zádí. Tato klasická karoserie dodává automobilům na důstojnosti, jenže má slabinu v podobě omezeného průřezu nakládacího otvoru. Na jaře 2008 uvedla ŠKODA na trh druhou novodobou generaci modelu SUPERB, spojující přednosti sedanů a liftbacků. Vlajková loď totiž přišla s unikátním řešením TwinDoor. Pokud jste otevřeli víko zavazadlového prostoru pouze v jeho zadní části, průřez nakládacího otvoru bohatě postačil pro manipulaci s většinou běžně přepravovaných předmětů. Víko se navíc dalo otevřít i zavřít rychleji a s menší námahou. Zadní sklo ani plato se nepohybovaly, takže se k hlavám cestujících nedostala zima nebo horko zvenčí, které by narušilo funkci klimatizace. Stačilo však stisknout další ze spínačů nad zadní registrační značkou a vyklopilo se celé zadní víko, zasahující až do střechy. I při plném obsazení vozu SUPERB pěti osobami zbylo místo pro 565 litrů zavazadel.

Ani nejnovější model ŠKODA AUTO, elektrické SUV ENYAQ iV, nemůže ve využívání Simply Clever prvků zůstat pozadu. Naopak, ENYAQ iV používá celkem 36 obvyklých Simply Clever řešení a přidává k tomu svá vlastní, která jsou často spojena přímo se samotnou podstatou vozu – tedy tím, že jde o elektromobil. Proto se třeba oblíbená škrabka na led přestěhovala z víčka nádrže do schránky v zadních výklopných dveřích zavazadlového prostoru. V kufru pak najdeme několik chytrých prvků, jako jednoduchý čistič na kabel, který usnadňuje uklízení kabelu po dokončení nabíjení elektromobilu. Pro zimní měsíce se bude hodit speciální manžeta, která překryje nabíjecí konektor se zapojeným kabelem. Tak nehrozí, že by sem mohla zatékat voda a kabel by mohl při nabíjení v nepříznivém počasí ke konektoru přimrznout. Konektor navíc zůstává čistý. ENYAQ iV také může být vybaven speciální taškou na kabel, která se dá umístit do „výklenku“ zavazadlového prostoru za podběhem kola. Taška je snadno omyvatelná, takže se opět uživatel nemusí obávat manipulace se zašpiněným kabelem.