Můj Enyaq iV: Když jeden nestačí

První Enyaq iV byl červený, záhy následovalo Coupé v barvě zelená mamba. Jak si vedou dvě plně elektrická SUV ve službách stavebníků? Odpověď má majitel stavební firmy z Brna.

18. 4. 2023 eMobilita

Lukáš Kroča se ve stavebnictví pohybuje celou kariéru, svou vlastní firmu, která se specializuje na výstavbu rodinných domů, vede v Brně od roku 2014. Jeho rukama prošly volanty vozů mnoha značek, poslední roky přesedlal na čistou elektromobilitu a jeho dopravními parťáky jsou dva vozy Enyaq iV.

Kroča vystřídal několik hybridů a tato ochutnávka elektrického pohonu ho postupně začala natáčet jednoznačným směrem. Zalíbily se mu vozy SUV a býval by mu vyhovoval Kodiaq, věděl však, že spalovací motor pro něj už nebude. „A když Škoda udělala asi ten nejlepší možný krok a jako se svým prvním elektrickým autem přišla s SUV, bylo jasno. Enyaq iV je pro rodinu s dvěma dětmi ideální a vyšší světlá výška se zase hodí pro pohyb na staveništích. Navíc v době, kdy jsem nákup nového auta řešil, nic jiného podobné velikosti a cenové úrovně na trhu nebylo,“ usmívá se brněnský podnikatel.

První autem ve firmě byl červený Enyaq iV 80, toho Lukáš Kroča po čase přenechal kolegovi a vybral si Enyaq Coupé RS iV.

Auto objednával hned na začátku prodeje. Psal se rok 2021 a do firemní garáže přijel červený Enyaq iV 80. „Už v té době jsem věděl, že auto po nějaké době přenechám kolegovi a sám si počkám na něco většího. Jenomže tohle vyhlédnuté stále nepřicházelo – naopak přiletěla nabídka na Enyaq Coupé RS iV v krásném zeleném laku mamba. A já si po roce uvědomil, že větší a o milion dražší vůz vlastně vůbec nepotřebuji.“

Od Baltu po Řím

Lukáš Kroča s Enyaqem Coupé RS iV i jeho kolega, který „zdědil“ první červený vůz, auta používají jako typická pracovní – nabíjejí v noci doma z wallboxu a denně v Brně a okolí najezdí zhruba 150 až 250 kilometrů. Ani delší tratě nejsou pro Lukáše Kroču výjimkou: do vozů pohodlně naskládá celou rodinu i s lyžařskou výbavou a vyrazí na hory. A nepotřebují ani střešní box. Stavebník s plně elektrickým SUV projel kus střední Evropy – od Bodamského jezera přes baltské pobřeží na severu a Řím na jihu až po západní Ukrajinu. A právě tam zažil jedno z největších nabíjecích dobrodružství – jak sám přiznává, kvůli své vlastní pohodlnosti: „Jednoduše jsem byl líný večer odvézt auto pár set metrů k nabíječce. Jenže ukrajinská zima s minus patnácti udělala s téměř vybitou baterií své. Ráno vymrzlé auto ukazovalo nulový dojezd a já těch pět set metrů k nabíječce jel krokem v nouzovém režimu. Načež jsem zjistil, že nabíječka je pouze jednofázová a nabíjí výkonem asi 2 kilowatty. Kdybych byl auto připojil na noc, měl bych ráno 50 procent. Inu, museli jsme snídat několik hodin,“ směje se.

Lukáš Kroča se svým vozem rád pochlubí i na Twitteru.

Na cestách mu dle jeho slov elektřina nikdy nedošla, i když s nulovým dojezdem už několikrát k nabíječce přijížděl. „Ale to bývá tím, že člověk chce dojet až na rychlou a nechce se mu čekat na té pomalejší. Těch mine několik a říká si, že přece dojede. Já měl zatím vždycky štěstí."

Zatím nejdelší výprava vedla na jih – Enyaq se při ní dostal až zhruba sto kilometrů severně od Říma. „Měl jsem v Itálii pracovní jednání, tak jsem naložil rodinu a udělali jsme si dovolenou. Ráno jsme vyrazili z Benátek, vysadil jsem manželku s dětmi u moře a pokračoval do vnitrozemí za prací. Během dvouhodinové schůzky jsem dobil, dojel pro zbytek rodiny na pláž a večer jsme zakončili v Pise. Celkem 820 kilometrů a jen dvě dobíjení cestou. Krása!“

Klíčem je infrastruktura

Oba elektrické vozy Škoda, které ve společnosti Stavby Kroča slouží, jsou vyšší verze s baterií 82 kWh. Jediný zásadní rozdíl je v tom, že první červený vůz je zadokolka. „Během první zimy jsme si ověřili, že absence pohonu 4x4 není sebemenší problém. Auto i v náročnějších podmínkách skvěle funguje především díky nízko a uprostřed položenému těžišti. A právě tahle vlastnost má na svědomí ten úžasný pocit při řízení – lehounce a přesně vedete přední kola, zadní náhon vás tlačí zatáčkou a vy jedete jako po kolejích. Je to něco, co se musí zažít a co vám nedá ani klasické uspořádání s pohonem zadních kol. Auto zatáčí okamžitě a díky nízko položenému těžišti jede jako pila zaříznutá do asfaltu. Je to tak návykové, že když si po nějaké době za volantem elektrického auta sednete do toho tradičního, máte pocit, že nejede a nezatáčí,“ rozplývá se Kroča nad vlastnostmi svých elektrických vozů.

Majitel brněnské firmy si pochvaluje, jak skvěle Enyaq zatáčí a drží na silnici.

Nad otázkou, jestli vidí u elektrických aut i nějaké nevýhody, chvíli přemýšlí, a pak odpoví jedním slovem: infrastruktura. „Lidé řeší dojezd, ale to je spíš strach z neznámého. Nevýhodou může být nutnost změnit uvažování a chování. Namísto natankování jednou za týden dva je tu každodenní doplňování energie. Dnes jsou všude benzinky, za deset let to ale bude stejné s nabíječkami, podél cest jich bude stejně jako stojanů na benzín a naftu, budou u každého hotelu a obchodu. Kde spatřuji největší zádrhel, jsou sídliště, bytové domy. Tam bude potřeba vybudovat infrastrukturu na lampách a trafostanicích, budovat parkovací domy. Změnit se bude muset i přístup firem, které často mají své trafo a fotovoltaiku, nabíjení elektrických aut ale nenabízejí,“ uvažuje stavař. A dodává, že podle něj jsme dnes v bodu zlomu, kdy elektromobilita už ekonomicky dává smysl. Jakmile se pohne s počtem nabíjecích bodů, dojezd přestane být strašákem. Naopak: „Prosím nevymýšlejte elektromobily s dojezdem tisíc kilometrů. To nedává smysl. Budou šíleně drahé a lidé si je kupovat nebudou. V tom klíč není. Spočívá v možnosti dobíjet kdekoli.“

Síť evropských nabíjecích stanic, kde můžete využít POWERPASS:

Skvělá rekuperace a žádné startování

Lukáš Kroča si po necelých dvou letech života s mladoboleslavskými elektromobily pochvaluje také ekonomiku jejich provozu. Nic zatím nezaplatil za servis, starší červený vůz půjde zanedlouho na první dvouroční prohlídku. Coupé RS je prý o pět až deset procent hladovější, to je však dáno vyšším výkonem – dynamika auta prostě svádí na plyn šlápnout o něco víc.

„Kdybychom s oběma auty jeli za sebou, bude myslím spotřeba stejná. V ideálním scénáři s loňskými cenami elektřiny jsme jezdili za třetinu v porovnání se spalovacími auty, dnes je to polovina, přinejhorším šedesát procent. Když k tomu připočítáme náš nájezd, který dohromady za dva vozy činí kolem sto tisíc kilometrů ročně, a předpokládané minimální položky za servis, máme za čtyři roky na úsporách zaplacené celé jedno nové auto.“

Lukáš Kroča a jeho Enyaq Coupé RS iV

Když má na závěr brněnský podnikatel shrnout největší přednosti svých dvou elektromobilů Škoda Enyaq iV, neváhá. „Ideálně velké pro rodinu, obrovský kufr, praktické věci jako sklopné stolky pro zadní pasažéry, roletky v oknech, spousta elektrických zásuvek. Model RS je výkonově skvělý, červený dostačující – často je i jeho dvě stě koní ve městě dokonce příliš. Fantastická jsou světla. A co si nemohu vynachválit, je automatická rekuperace a její ovládání. K přepnutí mezi režimy D a B, tedy zvýšenou rekuperací, není třeba složitě hledat v menu. A automatické D – tento režim miluji. Je to i jeden z důvodů, proč mám v plánu si auto nechat delší dobu. Mód D se chová jako adaptivní tempomat, přičemž ale není nastavená rychlost. Rozjedete se třeba na stovku, auto plachtí a v tu chvíli se zapíná automatická rekuperace – auto samo přibrzďuje podle dopravních značek, auta před sebou nebo dokonce před většinou zatáček. Vůbec nebrzdíte, jen podle potřeby přidáváte plyn. Navíc v režimu D lze pádly pod volantem nastavit sílu rekuperace v několika úrovních,“ uzavírá Lukáš Kroča a zmiňuje ještě jednu věc, která jej na modelu Enyaq iV zaujala. Auto není potřeba startovat. Samo ví, že přicházíte a nasednete, stačí zařadit D a jedete. Zrovna tak ví, když zastavíte a otevřete dveře: samo aktivuje parkovací brzdu. Podle Lukáše by toto měly mít všechny elektromobily.