Můj ENYAQ <span>i</span>V: Elektřiny už se nevzdám

Můj ENYAQ iV: Elektřiny už se nevzdám

MODELY ENYAQ iV

Robert Innes, dvaapadesátiletý tiskař ze západního Yorkshiru, se rozhodl přejít čistě na elektřinu, alespoň co se dopravy týče. Je spokojený? A proč předem zavrhl hybridní auta? Přečtěte si, jak se mu žije se ŠKODA ENYAQ iV.

14. 1. 2022

Robert byl vždycky fanda do aut, v sedmnácti se naučil řídit, a jakmile to šlo, sedl za volant. Vlastnil řadu nádherných vozů mnoha značek, pochopitelně včetně těch tradičních ostrovních. Auto značky ŠKODA ale v garáži zatím ještě neměl.

„Dřív mě provozní náklady šestiválcových nebo osmiválcových motorů vůbec nezajímaly. To se změnilo s nárůstem nákladů na pohonné hmoty a klimatickou krizí. A tak jsem se rozhodl, že je načase přejít na elektrický pohon,“ vysvětluje Robert.

image2-copy

Když zkoumal nabídku, předem zavrhl hybridní vozy. „Věděl jsem, že chci plně elektrické auto. Nemá smysl smířit se se všemi negativními aspekty spalovacího motoru spolu s dodatečnou hmotností baterií. Kromě toho se mi nelíbí ustavičné přepínání hnacího ústrojí z jednoho zdroje na druhý,“ vysvětluje Robert.

Ve stávající nabídce elektromobilů ho toho moc nezaujalo. Na ENYAQ iV narazil vlastně náhodou, elektrické SUV prvně spatřil v showroomu. A zalíbil se mu jeho vzhled i to, jak je prostorný pro pasažéry i zavazadla. Vzal si ho na zkušební jízdu – a byla to láska na první pohled. Koupil ho na místě.

image4-copyRobert Innes a jeho žena Ricque

Jeho zbrusu nové vozidlo přišlo na konci června jako vůbec první ENYAQ iV v Leedsu. „Dodneška jsem na silnici zahlédl jen jeden další,“ přiznává Robert. Zatím najel bezmála 7 000 kilometrů, z toho většinu představuje každodenní dojíždění do práce a zpátky v délce 20 kilometrů. S elektrickým SUV absolvoval i delší cestu do Whitby a zpět na jedno nabití a víkend v Cotswolds, který si kvůli nabíjení po cestě vyžádal trochu plánování.

„Řídil jsem se britskou mapou nabíjecích míst. Vše proběhlo v klidu, jen na jednom místě byla ze čtyř nabíječek funkční jen jedna a ta byla obsazená. Nepanikařil jsem, protože zbývalo přes sto šedesát kilometrů dojezdu. Tak jsem si jednoduše našel další nabíječku o osm kilometrů dál ve steakhousu a během nabíjení auta jsem se skvěle najedl,“ usmívá se.

Síť evropských nabíjecích stanic

Robert má ve svém domě namontovaný wallbox. Používá ho chytře, s ohledem na životnost baterie, a tu se snaží udržovat nabitou na 40 až 80 % její maximální kapacity. „Když se vydávám na dlouhou cestu, nabiju ji naplno, ale pak hned skočím do auta a vyrážím – četl jsem, že by auto nemělo pokud možno stát plně nabité,“ vysvětluje. Auto se stále těší velkému zájmu lidí v Robertově práci, ale třeba i na ulici. „Líbí se i mé rodině, která mě bere jako pokusného králíka, který to omrkne, než se k tomu odhodlají oni,“ směje se.

image3-copy

Robert se podělil o zajímavý zážitek z jedné delší cesty. „Jízda rychlostí přes 100 km/h má sklon spotřebovat hodně energie. Toho jsem si všiml na třísetkilometrové zpáteční cestě z Whitby. Byl jsem asi 70 kilometrů od domova, když palubní počítač červeně zablikal a zahlásil, že šťáva zbývá už jen asi na 70 kilometrů. Zachoval jsem klid, vypnul klimatizaci a zpomalil na 90 kilometrů za hodinu. Jakmile jsme sjeli z dálnice a dostali se na silnici první třídy a do normálního provozu, dojezd auta se držel stabilně. Když jsem přijel domů, stále mi to ukazovalo, že zbývá 65 kilometrů,“ vzpomíná. Poučil se, aby si dlouhé cesty lépe plánoval a na dálnicích jezdil klidněji.

Za jak dlouho se dobije ŠKODA ENYAQ iV?

Nejvíce se mu na voze ENYAQ iV líbí, jak je tichý a pohodlný a že jeho dobíjení stojí asi třetinu ve srovnání s klasickým palivem. „Když si vezmete, že pak nemusíte platit za dálniční známku a máte levnější údržbu, není nad čím přemýšlet. Nedovedu si představit, že bych se vrátil k autu se spalovacím motorem,“ říká Robert.

Další články v seriálu Budoucnost mobility

Zobrazit více Zobrazit méně