Fréza, škrabky, hlína v peci. Jak pracují modeláři v designu

Fréza, škrabky, hlína v peci. Jak pracují modeláři v designu

Hliněné modely budoucích vozů Škoda vznikají za pomoci celé řady mnohdy nezvyklých nástrojů. Jak ale sami modeláři často říkají, těmi nejdůležitějšími jsou jejich oči a cit. Podívejte se, jak pracují.

10. 7. 2025 Škoda svět

V modelárně oddělení Škoda Design dávají tamní tvůrci představám designérů automobilky první reálné obrysy. Vznikají tu známé hliněné modely, které ukazují první možnou podobu vozů budoucnosti. 

Speciální modelářská hlína se v této praxi používá už po desítky let, a to z jednoduchého důvodu: je tvárná, lze ji snadno přidávat nebo ubírat, a přitom je pevná, takže se s ní na modelu dobře pracuje. Příprava jednoho konkrétního modelu je časově nesmírně náročná záležitost. I když mají modeláři k dispozici moderní nástroje, které jejich práci dovedou výrazně urychlit, je celkové ladění linií otázkou týdnů i měsíců.

Hliněný model Škoda KodiaqHliněný model Škoda Kodiaq

„Za poslední dekádu prošel náš designový proces zásadní digitalizací, která nám dnes umožňuje rychle a velice efektivně rozvíjet různé designové směry pro naše budoucí vozy. Zároveň však dobře víme, že dokonalý design vzniká spojením virtuálního světa s fyzickou realitou,“ říká Martin Bogner, vedoucí oddělení Designové modelování a digitalizace. „Proto pro ověření digitálních konceptů, jemné doladění detailů i konečné schvalování designových návrhů na úrovni představenstva stále využíváme fyzické designové modely. Právě tato kombinace digitálních nástrojů a tradičního řemesla nám umožňuje dosahovat špičkové kvality designu našich vozů,“ dodává Bogner.

 

Vrstva hlíny

Příprava fyzických modelů začíná u základní kostry, kterou podle potřeb oddělení designu vytvoří kolegové v modelárně Technického vývoje Škoda Auto. Na tu pak musí modeláři před začátkem práce nanést hlínu. „Kostra musí přesně odpovídat požadované vrstvě hlíny. Obvykle na model nanášíme asi čtyřcentimetrovou vrstvu hlíny, ale liší se to model od modelu a také v různých místech,“ říká Mick Allbutt, jeden z modelářů Škoda Design. Celkově jsou na modelu asi dvě tuny hlíny. 

Mick Allbutt nanáší vrstvu hlíny.Mick Allbutt nanáší vrstvu hlíny.

Než ale vůbec mohou modeláři začít hlínu nanášet, musí ji nahřát ve speciálních pecích na teplotu 60 °C. Plně naložené peci to trvá asi čtyři až pět hodin a modeláři na celý model spotřebují zhruba čtyři pece hlíny. Nanáší ji postupně, ve vrstvách. Nejprve přichází asi 10mm vrstva hlíny, která zakryje pěnu kostry.  
 
„Šest modelářů nanáší tuto vrstvu asi dvě hodiny,“ dává Allbutt představu o náročnosti procesu. Téhle vrstvě trochu trvá, než vychladne a vytvrdne, protože polyuretanová pěna dobře akumuluje teplo. Při nanášení hlíny na hlínu je už chladnutí rychlejší, další vrstva vytvrdne asi za dvě hodiny. Pro jistotu ale modeláři nechávají hlínu před dalším krokem vychladnout přes noc. 

DSF0630__82c7141dZahřívání modelovací hlíny na 60 °C před samotným nanášením

Přesná práce 

Teplá hlína je totiž měkká a hodně tvárná, což v podstatě znemožňuje frézování, díky kterému dostane model první skutečné kontury. Frézka pracuje s daty, která přichystají digitální modeláři, a první frézování modelu je časově náročná záležitost. „Polovina auta trvá klidně i 20 hodin. Proto často frézka běží přes noc,“ vysvětluje František Hladík.  

Základním nástrojem tu je kulová fréza o průměru 10 mm, která už povrch auta připraví s velkou přesností. „Závisí to i na pozici a natočení nástroje, ale typicky se snažíme dosáhnout přesnosti do čtyř desetin milimetru,“ říká Hladík. 

Frézka s různými nástroji (používá se i speciální prodloužená fréza, která „dosáhne“ třeba do spodní části difuzoru) připraví asi 95 % povrchu budoucího modelu. Jsou totiž místa, kam nedosáhne, jinde zase zanechá zbytková zaoblení.

Po frézce nastupují právě modeláři. Ti nejen doladí to, co stroj nezvládne, ale povrchu modelu také dodají ještě ucelenější vzhled a dovedou samozřejmě tvary měnit. Někdy jde o jemné změny v podstatě podle citu, jindy o větší zásahy. To je výhoda hlíny, umožňuje totiž poměrně snadno a relativně rychle zkoušet různé varianty. „Změnit konkrétní detail je otázkou několika hodin práce,“ popisuje Andy Settle.  

Modeláři k tomu používají nástroje „ze staré školy“. Typickou výbavou Andyho a jeho kolegů jsou různá hladítka, rašple, škrabky, nože a další více či méně ostré kousky. Speciální rašplí (clay plane) například dotvarují povrchy ze spodní strany, různé škrabky slouží k odebírání hlíny ve vrstvách 5 až 30 mm, pružná ocelová hladítka různých tvarů pomáhají zarovnat a začistit větší plochy. 

DSF9734__9cb13c07Hladítka, rašple, škrabky a nože jsou běžnými nástroji modelárny.

Nůž zase pomůže doladit spáry nebo naznačit hrany, které si mnohdy modelář předtím vyznačí tenkou lepicí páskou. „Páska nám pomůže zvýraznit a zkontrolovat tvar. Při práci celkově ovšem platí, že naším nejdůležitějším nástrojem jsou naše oči,“ vysvětluje Andy Settle. Ruce a nástroje modelářů jsou neuvěřitelně přesné, povrch dovedou ladit skutečně jemnými zásahy, kdy z vrstvy hlíny odstraňují třeba jen tenoučké šupinky. 

DSF0167__1a5c9078Andy Settle kontroluje linie.

Spousta detailů

 Zatímco v hlavní hale modelárny pracují modeláři společně s designéry na celkových tvarech modelů, připravují další specialisté pro modely některé konkrétní, takzvané vkládané díly. S tím, jak model postupně dospívá, dostává i více vkládaných dílů. Ty se připravují samostatně, aby bylo možné posoudit některé detaily auta i bez celku. Spoustu dílů chystají v takzvaném studiu komponentů samozřejmě i pro modely interiérů.  

DSF1232__ad749ca9Dušan Stejskal při přípravě zrcátka

Proto tu pracuje řada modelářů, kteří jsou vlastně takoví univerzální kutilové. Se základním tvarem dílu, například světlometu, jim dnes typicky pomůže 3D tiskárna, ale množství detailů musí doladit modeláři sami. Společně s digitálními modeláři a designéry například vymýšlejí, jak se budou díly skládat. „I zdánlivě obyčejný ofukovač v interiéru není jeden díl, ale celá skládačka,“ říká Dušan Stejskal. Interiérové díly tu často sami čalouní, potahují různými fóliemi a leští.  

Řadu dílů je také potřeba nalakovat. Lakováním získávají patřičnou barvu například i světlomety (typicky ty zadní). Od toho má Škoda Design vlastní lakovnu. Podle potřeby a požadovaného vzhledu dílu používají laky průhledné, matné, lesklé i metalické. Lak často nahrazuje vzhled a strukturu konkrétního materiálu, třeba nelakovaného plastu.  

DSF0859__69074cc8

DSF0420__147b1c22

Veškeré díly se lakují ručně a největší alchymií je míchání barev. „To probíhá doslova podle oka. Zkoušíme, mícháme množství vzorků, ze kterých pak ve spolupráci s designéry vybíráme ten pravý odstín,“ vysvětluje lakýrník Oldřich Chalupa. Pracné jsou z hlediska lakování zejména díly jako světlomety. Nezvyklý je pak postup lakování finálních hliněných modelů. „Pokud model dostává barvu, je na to složitý a tajný postup, který zajistí, že lak na hlínu přilne,“ zmiňuje Chalupa. 

S lakovanými modely se cesta budoucího vozu oddělením designu už blíží do finále. Taková provedení někdy automobilka později po odtajnění vystavuje, k vidění bývají nejčastěji ve Škoda Muzeu.

SKODAfaze25.063-2_bd72a3a0

Související články