Můj život s autem: Úsměvy zákazníků mě naplňují

Můj život s autem: Úsměvy zákazníků mě naplňují

Zkušený řidič, který si každou jízdu užívá tak, jako když usedl za volant poprvé. To je Miroslav Kahoun, šéfkurýr ve společnosti Dáme jídlo.

22. 3. 2018 Životní styl LIDÉ

Řízení jej pohltilo a přivedlo ke stále více populárnímu a dynamicky se rozvíjejícímu segmentu trhu, k rozvozu jídla. Za jeden z jeho největších benefitů pro zákazníky považuje Miroslav Kahoun časovou úsporu. Dobu, kterou by jinak strávili vařením nebo cestou do restaurace a čekáním na jídlo, mohou lidé využít jinak, podle svých představ. Také si pochvaluje, že se do nabídky dostává stále více exotických pokrmů, kterými si zákazníci mohou zpestřit jídelníček.

M.Kahoun
Miroslav Kahoun
šéfkurýr ve společnosti Dáme jídlo

lista-1

Je to snadné a stále populárnější

Rozvoz jídla je fenomén poslední doby. Stačí si vybrat pokrm z webové nabídky, zaplatit kartou online, počkat na příjezd kurýra a pak už si jen vychutnat jídlo, bez ohledu na to, jestli tak činíte sami, v páru nebo třeba s kolegy v práci. „Trh s rozvozem jídla narůstá a vypadá to, že tomu tak bude i nadále,“ říká Kahoun. Budoucnost rozvážení hotových jídel nebo potravin obecně vidí optimisticky. Jak ale takový rozvoz probíhá z pohledu kurýra?

M.Kahoun_zezadu

Občas se vloudí chybička a adresa, na kterou přijedete, je na kilometry vzdálená od zákazníka.

Miroslav Kahoun

Typický pracovní den Miroslava Kahouna začíná v depu, kde si vyzvedne auto a telefon. Počty rozvozů postupně stoupají až k odpolední špičce, která je kvůli hustému provozu pro řidiče v centru města skutečnou výzvou. Druhý nápor objednávek přichází večer. To už je ale dopravní situace klidnější, stres ze zpoždění opadá. „To je potom radost jezdit,“ říká Kahoun.

lista-1

Za jeden den v práci zvládne okolo 25 až 30 rozvozů. To je pořádná dávka vzájemně se mísících vůní, které mu ovšem v autě nevadí. Naopak. Počet rozvozů záleží třeba na tom, jestli dostane více objednávek jídla z jedné restaurace nebo zda se dostane do nepředvídatelných situací, třeba když zákazník nezvedá telefon. Trasy rozvozů primárně plánuje dispečer, ale podle Kahouna záleží i na schopnostech a zkušenostech kurýra: „Občas se vloudí chybička a adresa, na kterou přijedete, je na kilometry vzdálená od zákazníka. A pak už je to jen na vás, jak si přeplánujete trasu, abyste stihli rozvést zbytek zakázek.“

M.Kahoun_kufr_citigo

I Miroslav Kahoun se někdy ocitne tak říkajíc na druhé straně barikády a objedná si rozvoz jídla. Nejraději si takto pochutnává na pizze, sushi nebo indických specialitách. „Sáhnu pokaždé tam, kde sám tápu, co se týče kuchyně,“ přiznává, že ne každé jídlo umí sám uvařit.

Skoda_citigo_doprava_big

Vždy záleží na mezilidských vztazích

Jaké vlastnosti jsou důležité pro člověka, který se živí rozvozem jídla? Podle Miroslava Kahouna je to schopnost zorganizovat si čas s ohledem na objednávky, které je potřeba doručit, a také vstřícnost k zákazníkům. Nikdo přece nechce, aby mu oběd přivezl nějaký bručoun, i kdyby to bylo včas. Neméně důležité jsou také flexibilita a schopnost rychle se rozhodovat. 

M.Kahoun_donaska_budova

Ty se hodí zejména v komplikovaných dopravních situacích, o které občas není v ulicích Prahy nouze. Další nepříjemností, se kterou se musí rozvozce jídla čas od času potýkat, jsou špatně uvedené adresy.

Kromě vstřícného přístupu k zákazníkům přikládá Miroslav Kahoun velkou váhu i vztahům s kolegy. Představují pro něj základní jistotu. Vztahy na pracovišti považuje za oporu, záchrannou síť, která člověka podrží v nepředvídatelných situacích. „Snažím se pracovat na dobrých vztazích a snad je i mám,“ dodává.

M.Kahoun_interier_citigo

lista-1

Zkušenosti se hodí, zvlášť ty zahraniční

Svůj styl řízení řadí Miroslav Kahoun na střed pomyslného řidičského spektra, nejezdí ani příliš rychle, ani moc pomalu. A jak hodnotí jako profesionál chování českých řidičů? „Je to můj subjektivní pocit, ale mám dojem, že řidiči kolem jsou ohleduplnější,“ odpovídá s nadějí, že se na silnicích blýská na lepší časy. Vycházet přitom může nejen z praxe v České republice, ale i z bohatých zahraničních zkušeností.

Autem procestoval celou Itálii a srovnání s tamějšími řidiči, o kterých se říká, že na předpisy moc nedají, se tedy přímo nabízí. Podle Miroslava jsou Italové za volantem mnohem agresivnější a nepředvídatelnější, nepoužívají směrovky. „Ale já to chápu. Kdybychom měli stejným způsobem zpoplatněné dálnice a většina řidičů by jezdila v sandálech nebo v žabkách, byli bychom na tom podobně,“ připouští. Pro cestování po Itálii doporučuje spíš vlak nebo místní autobusy.

cedule_icon_cz

Skoda_citigo_doprava

Když není v práci, Miroslav Kahoun nespěchá a řízení si prostě užívá. Kromě Itálie projel autem také Nový Zéland, který je podle jeho slov více „car-friendly“. Okolí silnic na něj působilo jako krásně upravené a zároveň do detailu promyšlené. Akorát turisty varuje, že se na ostrovech za vše platí: „Pokud třeba chcete přespat v autě, musíte najít autocamp, jinak vám hrozí nejprve varování a pak pokuta.“ Říká, že když člověk tyto divoké způsoby oželí, dostanete se do světa propracovaného a kvalitního systému ubytování s veškerým zázemím pro cestovatele. To má ovšem svou cenu.

M.Kahoun_s_auty_Skoda_Citigo

10 rychlých otázek pro Miroslava Kahouna

1. Jaký byl váš včerejší pracovní den?

Včera probíhalo všechno bez problémů a řízení jsem si užíval. Ostatně, za ten čas, co tu pracuji, jsem se už naučil odbourávat stres spojený s prací automaticky.

2. Co vás přivedlo k rozvozu jídla?

Dříve jsem pracoval jako operátor tisku. To stojíte v továrně na knížky a práce vám ubíhá pod rukama. Jenže já mám radši, když mi práce ujíždí pod koly. Vyhovuje mi, že z toho světa něco vidím a potkávám pořád jiné lidi. Myslím, že to potlačuje stereotyp, a proto mě to stále baví.

3. Co vás na vaší práci baví nejvíc?

To, co mě naplňuje, jsou úsměvy spokojených zákazníku. A jízda večerní Prahou má také své kouzlo, které se snad nikdy neomrzí.

4. A co vás pro změnu štve?

Opravdu si neužívám, když přede mnou jede nějaký vydechlý dehet, který už před pěti lety neměl projít technickou kontrolou.

5. Jaké to bylo, když jste poprvé řídil vůz?

Úplně mě to pohltilo. Na přesné pocity si sice už nevzpomínám, ale to vzrušení z jízdy zažívám vždy, když sednu za volant, znovu a znovu.

6. Co byste dělal, kdyby neexistovaly automobily?

Myslím, že by místo aut existovala nějaká alternativa a tu bych používal. Určitě bych jezdil na kole, ale pouze v létě. Obdivuji ty poslíčky, které potkávám na silnicích kolikrát i tam, kde s kolem nemají co dělat.

M.Kahoun_v_aute_skoda_citigo

7. Jak podle vás budou auta vypadat za 20 let?

Všechna budou jezdit na elektřinu a vydávat reprodukovaný zvuk současných aut. Benzínové automobily budou k vidění také, ale bude to rarita. A auta na naftu budou zakázaná úplně.

8. S čím nebo na co jste si v dětství nejradši hrál? Jaká byla vaše nejoblíbenější hračka?

Veškerý čas jsem věnoval sportu. Vyrostl jsem u lesa, navíc jsme měli psa. To je ideální kombinace, která mi jako malému umožnila být skoro pořád venku.

9. Vzpomněl byste si na nějakou neobvyklou historku, kterou jste zažil s autem?

Nic mě nenapadá. Víte, mám rád sci-fi a kolikrát bych si přál, aby auta dokázala létat. Někdy by se to i v práci hodilo. (Směje se.)

10. Na jaké místo, kdekoliv na světě, byste se rád vydal autem?

Rád bych jel na sever, ideálně do Norska. Jak jsem říkal, v minulosti jsem projezdil Nový Zéland, takže teď bych se zase vydal opačným směrem.