Řízení jej pohltilo a přivedlo ke stále více populárnímu a dynamicky se rozvíjejícímu segmentu trhu, k rozvozu jídla. Za jeden z jeho největších benefitů pro zákazníky považuje Miroslav Kahoun časovou úsporu. Dobu, kterou by jinak strávili vařením nebo cestou do restaurace a čekáním na jídlo, mohou lidé využít jinak, podle svých představ. Také si pochvaluje, že se do nabídky dostává stále více exotických pokrmů, kterými si zákazníci mohou zpestřit jídelníček.

Je to snadné a stále populárnější

Rozvoz jídla je fenomén poslední doby. Stačí si vybrat pokrm z webové nabídky, zaplatit kartou online, počkat na příjezd kurýra a pak už si jen vychutnat jídlo, bez ohledu na to, jestli tak činíte sami, v páru nebo třeba s kolegy v práci. „Trh s rozvozem jídla narůstá a vypadá to, že tomu tak bude i nadále,“ říká Kahoun. Budoucnost rozvážení hotových jídel nebo potravin obecně vidí optimisticky. Jak ale takový rozvoz probíhá z pohledu kurýra?

Typický pracovní den Miroslava Kahouna začíná v depu, kde si vyzvedne auto a telefon. Počty rozvozů postupně stoupají až k odpolední špičce, která je kvůli hustému provozu pro řidiče v centru města skutečnou výzvou. Druhý nápor objednávek přichází večer. To už je ale dopravní situace klidnější, stres ze zpoždění opadá. „To je potom radost jezdit,“ říká Kahoun.

Za jeden den v práci zvládne okolo 25 až 30 rozvozů. To je pořádná dávka vzájemně se mísících vůní, které mu ovšem v autě nevadí. Naopak. Počet rozvozů záleží třeba na tom, jestli dostane více objednávek jídla z jedné restaurace nebo zda se dostane do nepředvídatelných situací, třeba když zákazník nezvedá telefon. Trasy rozvozů primárně plánuje dispečer, ale podle Kahouna záleží i na schopnostech a zkušenostech kurýra: „Občas se vloudí chybička a adresa, na kterou přijedete, je na kilometry vzdálená od zákazníka. A pak už je to jen na vás, jak si přeplánujete trasu, abyste stihli rozvést zbytek zakázek.“

I Miroslav Kahoun se někdy ocitne tak říkajíc na druhé straně barikády a objedná si rozvoz jídla. Nejraději si takto pochutnává na pizze, sushi nebo indických specialitách. „Sáhnu pokaždé tam, kde sám tápu, co se týče kuchyně,“ přiznává, že ne každé jídlo umí sám uvařit.

Vždy záleží na mezilidských vztazích

Jaké vlastnosti jsou důležité pro člověka, který se živí rozvozem jídla? Podle Miroslava Kahouna je to schopnost zorganizovat si čas s ohledem na objednávky, které je potřeba doručit, a také vstřícnost k zákazníkům. Nikdo přece nechce, aby mu oběd přivezl nějaký bručoun, i kdyby to bylo včas. Neméně důležité jsou také flexibilita a schopnost rychle se rozhodovat. 

Ty se hodí zejména v komplikovaných dopravních situacích, o které občas není v ulicích Prahy nouze. Další nepříjemností, se kterou se musí rozvozce jídla čas od času potýkat, jsou špatně uvedené adresy.

Kromě vstřícného přístupu k zákazníkům přikládá Miroslav Kahoun velkou váhu i vztahům s kolegy. Představují pro něj základní jistotu. Vztahy na pracovišti považuje za oporu, záchrannou síť, která člověka podrží v nepředvídatelných situacích. „Snažím se pracovat na dobrých vztazích a snad je i mám,“ dodává.

Zkušenosti se hodí, zvlášť ty zahraniční

Svůj styl řízení řadí Miroslav Kahoun na střed pomyslného řidičského spektra, nejezdí ani příliš rychle, ani moc pomalu. A jak hodnotí jako profesionál chování českých řidičů? „Je to můj subjektivní pocit, ale mám dojem, že řidiči kolem jsou ohleduplnější,“ odpovídá s nadějí, že se na silnicích blýská na lepší časy. Vycházet přitom může nejen z praxe v České republice, ale i z bohatých zahraničních zkušeností.

Autem procestoval celou Itálii a srovnání s tamějšími řidiči, o kterých se říká, že na předpisy moc nedají, se tedy přímo nabízí. Podle Miroslava jsou Italové za volantem mnohem agresivnější a nepředvídatelnější, nepoužívají směrovky. „Ale já to chápu. Kdybychom měli stejným způsobem zpoplatněné dálnice a většina řidičů by jezdila v sandálech nebo v žabkách, byli bychom na tom podobně,“ připouští. Pro cestování po Itálii doporučuje spíš vlak nebo místní autobusy.

Když není v práci, Miroslav Kahoun nespěchá a řízení si prostě užívá. Kromě Itálie projel autem také Nový Zéland, který je podle jeho slov více „car-friendly“. Okolí silnic na něj působilo jako krásně upravené a zároveň do detailu promyšlené. Akorát turisty varuje, že se na ostrovech za vše platí: „Pokud třeba chcete přespat v autě, musíte najít autocamp, jinak vám hrozí nejprve varování a pak pokuta.“ Říká, že když člověk tyto divoké způsoby oželí, dostanete se do světa propracovaného a kvalitního systému ubytování s veškerým zázemím pro cestovatele. To má ovšem svou cenu.

10 rychlých otázek pro Miroslava Kahouna