Legenda Chris Froome odhaluje zákulisí Tour de France

Fyzická náročnost jako lákadlo 

„Je to nesmírně vyčerpávající závod, psychicky i fyzicky. Každý den jste zcela vyčerpaní. Po některých etapách lezete po čtyřech a jen zdolat schody do týmového autobusu je v tu chvíli neskutečná námaha,“ vzpomíná Froome na intenzitu závodu. A dodává: „Mentálně se pak musíte srovnat s tím, že to samé vás čeká další den. A den poté. A ten další. A pořád dokola.“ 

I proto je podle něj jakýkoli – byť dílčí – úspěch, jako třeba vítězství v etapě, obrovským zadostiučiněním. Jak ale říká, ona brutalita soutěže je vlastně to, co si na ní v důsledku užíval. A není v tom rozhodně sám, i dnes ji jezdci milují právě pro její náročnost. „Během mých nejúspěšnějších let jsem si téměř přál, aby byla ještě tvrdší,“ překvapuje Froome.  

Důvod je podle něj jednoduchý. I když jsou náročné kopce a sjezdy fyzicky vyčerpávající, pro závodníka špičkového formátu jsou jakousi bezpečnější zónou. „Rovinaté etapy, kde se v čele držela spousta cyklistů, pro mě byly nejděsivější. Jízda v pelotonu dovede být zrádná, riziko havárie je veliké. To v horách, v náročném terénu, tam jsem věděl, že se udrží jen hrstka kluků a závod mám pod kontrolou. Takže když byl závod náročnější, byl jsem tak nějak víc v klidu,“ říká čtyřnásobný šampion. 

Pomáhá pečlivá příprava 

Při jeho triumfech mu často pomáhala propracovaná taktika. „Často jsem si plánoval průběh etapy,“ vykládá. „Protože jsem některé etapy znal, dovedl jsem si už během tréninku trasu představit a uvědomit si, co musím v jaké fázi udělat. A během závodu jsem pak mnohdy fungoval jaksi automaticky, mé tělo dělalo to, co jsem si v hlavně naplánoval, bez ohledu na to, jak se cítily moje nohy,“ vzpomíná Froomey, jak se mu v kruzích Tour přezdívá. 

V Tour ale nejde jen o přípravu jezdce, jeho fyzičku a taktiku. Důležitý je samozřejmě i samotný bicykl, který musí být v perfektní kondici. Speciál tak od mechaniků dostává každý den náležitou péči a jezdci průběžně ladí různé detaily. „Myslím, že mě můj mechanik musel nenávidět. Každý den jsem něco měnil. Nechával jsem si sedlo o milimetr zvednout nebo zase o milimetr snížit, či nepatrně změnit jeho sklon podle toho, co nás čekalo a jak se mé nohy cítily. Někdy jsme to ladili těsně před startem,“ vypráví šampion. 

Jídlo i relaxace jako povinnost 

I takové detaily jsou podle něj v mysli jezdce důležitější než třeba jídlo, spánek a relaxace, což jsou jakési „povinné“ složky Tour. „Jídlo berete jako povinnost. Snažíte se za každou cenu udržet pozitivní energetickou bilanci,“ vykládá Froome s tím, že zásadní je do sebe dostat co největší množství sacharidů a také bílkoviny. To zajistí vždy pořádná porce rýže, podle potřeby doplněná přes den třeba kuřecím masem, k večeři rybou, k snídani ovesnou kaší nebo vaječnou omeletou. Zelenině se závodníci vyhýbají. „Nedodá vám dostatek energie,“ vysvětluje slavný cyklista. 
 
O zásobování jídlem, ale i bidony s vodou se v průběhu etap stará takzvaný swanny (francouzsky soigneur). Ten je pro cyklistu nejbližším spolupracovníkem, poskytuje mu i psychickou podporu, stará se o vybavení a po náročném dni provádí regenerační masáž. „Zná místa, kde vás to nejvíc bolí, a umí vám od této bolesti ulevit, pozná, když je někde větší potíž, a dovede se této části intenzivněji věnovat. Je to nesmírně důležitá role,“ říká Froome.