Virtuální homologace asistentů je škodovácký unikát

Virtuální homologace asistentů je škodovácký unikát

Počítačové simulace dnes automobilky při vývoji aut využívají běžně. Ve Škoda Auto však mají v oblasti asistenčních systémů jedinečné řešení, které pomáhá i se schválením vozu do provozu, takzvanou homologací. Značka si již v souvislosti s touto novinkou zažádala o patent.

16. 11. 2026 Škoda svět

Při testování dnes již povinné funkce inteligentního regulátoru rychlosti (ISA – Intelligent Speed Assistance) v rámci homologačního procesu vozu využívá Škoda Auto metodiku takzvané virtuálně asistované homologace. Díky jejímu využití zvládne většinu zkoušek provádět na počítačích. Výsledky virtuálních testů přitom mají naprosto stejnou vypovídací hodnotu jako ty skutečné. Automobilka tím ročně ušetří desítky až stovky týdnů náročného testování v reálném provozu.

První vlaštovka

Při vývoji systému využili odborníci Škoda Auto a její dceřiné společnosti Digiteq Automotive své dosavadní zkušenosti s interním virtuálním testováním kamerových systémů. Škoda takto zkouší například asistenta dálkových světel, rozpoznávání dopravních značek, udržování vozidla v pruhu a další ADAS funkce (Advanced Driver Assistance Systems – Pokročilé asistenční systémy řidiče). Inteligentní regulátor rychlosti se stal ideálním kandidátem na virtualizaci významné části procesu homologace. Přispěl k tomu i vývoj evropské legislativy z posledních let. Ta stále více připouští náhradu fyzických zkoušek těmi virtuálními.

Navrh-bez-nazvu-113_2eb73820Ukázka toho, jak kamera rozpoznává jednotlivé objekty v obraze. Povšimněte si například detekce vodorovného značení nebo svislé dopravní značky.

„Nové nařízení EU týkající se funkce inteligentního regulátoru rychlosti výslovně uvádí, že u tří ze čtyř požadovaných druhů testů lze využít výsledky získané v laboratorních podmínkách,“ vysvětluje Roman Václavík z oddělení technického vývoje automobilky. 
 
Na funkčnost asistenta má vliv celá řada faktorů. Kromě aktuální viditelnosti (den, noc, mlha, déšť různé intenzity, sněžení, námraza a podobně) ovlivňují výsledky i konkrétní parametry auta, jako provedení čelního skla (s vyhříváním, či bez), nastavení podvozku (standardní, snížený, adaptivní a podobně) nebo typ světlometů. „Každé auto tak musíme testovat v různých kombinacích, což výrazně navyšuje objem zkoušek,“ vyzdvihuje Václavík potenciál k časovým a finančním úsporám.

Inteligentní regulátor rychlosti (ISA)

ISA je dnes povinný bezpečnostní systém, bez kterého nemohou nové vozy v Evropské unii vyjet do provozu. Systém pomocí kamery a dat z navigace sleduje aktuální nejvyšší povolenou rychlost a při jejím překročení varuje řidiče. Automobilky musí pro získání takzvaného certifikátu o shodě (CoC – Certificate of Conformity) prokázat dostatečnou funkčnost tohoto řešení.

Garance důvěryhodnosti

Aby mohla být homologace funkce ISA realizována za pomoci virtuálního testování, bylo potřeba postavit speciální testovací stav. A také zajistit, že simulace fungují spolehlivě a výsledky s dostatečnou přesností odpovídají tomu, jak by se asistent choval v reálném provozu. V procesu posuzování důvěryhodnosti virtuálního testování hrála významnou roli nezávislá technická zkušebna TÜV SÜD Czech.

Navrh-bez-nazvu-117_0baaa250Testovací stav pro virtuální homologaci (takzvaný HIL) se skládá z konkrétních ve voze využívaných komponent a extra počítačového vybavení.

„Pomáhali jsme promítnout požadavky na důvěryhodnost simulací do koncepce celého simulačního prostředí. Nejen po technické stránce, ale především z pohledu toho, jaké požadavky musí prostředí a související procesy splnit, aby jeho výsledky mohly být použity jako důvěryhodný podklad pro homologaci,“ říká zástupce TÜV SÜD Vladislav Kocián. „Do vývoje jsme vnášeli pohled nezávislé autority, která potřebuje mít k dispozici jasné a ověřitelné důkazy o důvěryhodnosti výsledků,“ vysvětluje Kocián. TÜV SÜD tak například hlídala i transparentnost vývoje samotného simulačního prostředí a řadu dalších aspektů týkajících se samotného virtuálního testování.  
 
Výsledkem je nejen konkrétní testovací stav HIL (Hardware-in-the-Loop), ale také asi 400stránková dokumentace, která podrobně popisuje, jak zařízení naplňuje jednotlivé požadavky na tzv. věrohodnost výsledků virtuálních zkoušek a provedení jednotlivých kroků samotné homologace. Právě tato dokumentace je základním podkladem pro podání patentu.

Navrh-bez-nazvu-116_44157605Při testech využívá řešení kameru přesně v podobě, v jaké je instalována v sériovém voze.

Všechno jako ve skutečném světě

Součástí zkušebního stavu je kamera pro rozpoznávání značek, GPS simulátor, anténa a palubní jednotka infotainmentu. Samozřejmě nechybí počítač, který pro zkoušený systém generuje virtuální realitu, a také další příslušenství vozu. „Máme tu třeba čtečku klíčku, protože jsme zjistili, že je jednodušší ji implementovat fyzicky než přítomnost klíčku simulovat virtuálně,“ usmívá se Jakub Prchal z Digiteq Automotive, jehož tým na řešení pracoval. 
 
Zajímavým prvkem je podle něj zejména GPS simulátor ve spojení se standardní anténou vozu. Anténa je odstíněná od veřejně dostupného GPS signálu a testovací stav jí posílá data o simulované poloze na trati, která generuje GPS simulátor. „Oddělení simulací tímto zajišťuje, že se kamerový systém rozpoznávání rychlostních limitů chová jako ve skutečnosti,“ říká Prchal. Trasy, které se k simulacím používají, jsou virtualizované reálné silnice. To proto, aby šlo zjistit shodu s reálnými testy. Zároveň je to cesta, jak vůbec zajistit v laboratoři funkčnost systému ISA, ten by totiž bez mapových podkladů nefungoval.

Navrh-bez-nazvu-114_dd21fd88Jednodušší testy může tým provádět i tak, že obraz kameře promítá na obrazovce před ní. Pro homologační testy tento postup ale nestačí.

Co vyžaduje legislativa

Pro schválení funkce ISA jsou povinné celkem čtyři druhy testů, přičemž tři z nich umožňuje legislativa provést laboratorně. První test potvrzuje funkčnost samotného čtení explicitních značek, tedy zda kamera přečte údaj o omezení rychlosti (nebo jeho ukončení). Dále je vyžadován test funkčnosti včasného vizuálního a akustického varování na překročení povolené rychlosti, ale také toho, zda (vizuální, to akustické zazní v rámci jednoho cyklu překročení jen jednou) varování ustane, když se rychlost vozu sníží pod limit. Třetí část se týká čtení implicitních značek, které určují například typ komunikace (dálnice, silnice pro motorová vozidla, pěší zóna a podobně), a reakce na stanovené limity v dané zemi. Věrohodnost virtuálních testů ověřuje čtvrtá, fyzická zkouška, kdy nezávislá technická zkušebna náhodně vybere 400 kilometrů silnic, na nichž se uskuteční fyzická zkouška zmíněných funkcí.

Obrazová data přitom počítač kameře nepromítá na displej, ze kterého by je snímala (to je možné pro jednodušší testy), ale posílá je ve speciálním grafickém formátu přímo na čip kamery. „Tak zajistíme, že kamera prostředí čte jako to skutečné,“ uvádí Prchal s tím, že promítání obrazu na displeji by mohlo způsobovat nechtěné odchylky od reality. 
 
I virtuální testy mimochodem probíhají v reálném čase, což je další podmínka pro zajištění shody s realitou. „Urychlit je nejde, standardní kamera, kterou používají sériové vozy, by byla zmatená,“ vysvětluje Prchal. I tak ale řešení šetří čas tím, že testy lze provádět i mimo pracovní dobu či přes víkend a odpadá časově náročná příprava vozu. Není navíc potřeba shánět řidiče. První vozy, které novou techniku pro homologaci funkce ISA v praxi využily, byly elektromobily Peaq, Enyaq a Elroq v jejich aktuálních modelových ročnících.

Navrh-bez-nazvu-115_1e086cc7Součástí testovacího stavu jsou i přístrojový štít, displej infotainmentu, nebo třeba stropní panel, který v sobě integruje některé funkce, které by jinak bylo při testu nutné složitě simulovat.

Budoucí rozvoj  

Škoda Auto i Digiteq Automotive počítají s tím, že zkušenosti s procesem virtuální homologace využijí k dalšímu rozvoji počítačového testování. „Schválení zařízení od nezávislé autority je pro nás znakem důvěryhodnosti celého řešení, na které můžeme stavět,“ říká Martin Fischer, zástupce vývojového oddělení Škoda Auto. 
 
Kromě dalších homologačních testů chce automobilka virtuální simulace v budoucnu využít například při prokazování funkčnosti vybraných systémů v testech Euro NCAP. Pracuje také na rozšíření možností simulace o další senzory, nejen kamery. „Zatím je to trochu oříšek,“ naznačuje Fischer. Řešení také může sloužit ke zlepšení spolupráce s dodavateli kamer a dalších senzorů.