Opečovávané klenoty

ŠKODA SVĚT

V restaurátorské dílně ŠKODA Muzea vracejí vzácným kouskům originalitu a dávné kouzlo.

1. 8. 2017

Otevřete dveře a vrátíte se v čase o desítky let. Kdo byl dříve trochu zručný a prováděl údržbu vozu sám, měl vybavenou dílnu jako součást domácnosti. A přesně taková atmosféra na vás dýchne v restaurátorské dílně ŠKODA Muzea. Samozřejmě s vybavením, o kterém domácí kutilové tajně sní.

Mezi vším nářadím a stroji opečovávají klenoty, které ocení nejen milovníci veteránů. V dílně pracují čtyři zaměstnanci, kteří provádějí servis a údržbu vozům vystaveným či zaparkovaným v depu a starají se také o nové přírůstky. V době naší návštěvy mají v práci tři automobily.

ŠKODA 1100 OHC, vyrobená v 50. letech, je první vzácný kousek. Má sundanou karoserii a její podvozek stojí zvlášť. Bez střechy vznikly jen dva kusy! A jeden z nich právě čeká celková renovace před závody. Musí jednak co nejlépe vypadat, ale také dobře fungovat. Největší zásahy čekají povrch vozu – laminátovou karoserii, která se na rámu hýbe, a proto na ní vznikly nežádoucí praskliny. Restaurátoři však kontrolují i převodovku, motor. Řazení neprobíhalo úplně hladce, a musí se tedy repasovat. Do tří měsíců bude tento kousek jako nový.

K dispozici mají bodovku, malou i velkou stáčečku plechu a signovačku. Když potřebují vylisovat ložiska, použijí lis. Staré díly opracují, opískují, nastříkají.

Každý, kdo v dílně pracuje, musí mít pozitivní vztah k veteránům. Postupy se může naučit, ale bez lásky se tato práce dělat nedá. Proto jde většinou o restaurátora, který od dětství pomáhal v dílně.

V oddělení nyní pracují čtyři kmenoví zaměstnanci, jejich vedoucí a sekretářka. A věřte nebo ne, stále mají co dělat.

Nejraději mám na své práci vystudovaný obor, tedy klempířinu. Provádím ale stejně jako kolegové všechny činnosti – strojím auta, dělám elektriku. To vše mě naučila práce v dílně. Dodnes oceňuji, že jsem měl možnost učit se od starých pánů, kteří tu již nejsou.

Má práce je pro mě i koníčkem. Sám mám doma motorku z roku 1939, ČZ 175, získanou jako dědictví a po čtyři roky renovovanou. Nyní je již hotová, má vystaveny veteránské papíry a jezdit na ní je velkým potěšením.